Úspěšně vás všechny zdravím již dnes z Káthmandú! Do Lukly jsme dorazili už 1. 11. večer a dnes se nám zadařilo dostat odpoledne do letadla, nebylo zataženo a tak teď už sedím s dobrým stejkem v žaludku v KTM a užívám blaženosti technického pokroku.

Všem vám děkuji za vzkazy a informace, které jste mi zasílali a jimiž jsem se teď asi hodinku prokousávál. Teď jste ale asi zvědaví, co že jsme to vlastne vyváděli, takže tedy bylo to tak.

Všude, kde loni a předloni čisté skály zely, letos bílá pláň se rozkladala a tedy i patričný komentár českých a slovenských lezců se roznášel. Nicméně po čekání jsme se rozhodli dát o naše vysněné směry alespoň pokus. Duce (Jaro Dutka) a Maťo (Martin Heuger) se srdnatě zavěsili na čelo pilíře a ve strašlivé kose a sněhu bojovali deset dní. Konečný úděr jim stěna nasadila v podobě ledoéeho větru ze severu, který letos začal foukat nečekaně silně a brzy.

Saša a já jsme už méně srdnatě nastoupili a po vylezení cca 500 m jsme označili naše počínání na sněhem pokrytých plotnách za silně marnotratné. Navíc náš směr měl jednu velmi podstatnou slabinu a to tu, že to byl směr francouzského pokusu a ti údajně skončili velmi vysoko. Amin Brak je stále ještě v paměti a tak to byla dost velká motivační rána.

Naproti přes údolí se impozatně tyčil Tengi Ragi Tau se svými třemi panenskými vrcholy a do nádherné linie jižního pilíře na Jižní vrchol 6180 m pralo slunko o sto šest, dlaně svrbely...

Po třech dnech nádherného klasického lezení v perfektní skále i ledech, se naše tělíčka ocitli až na samém vrcholku. Fantastický zážitek z lezení po perfektní žule s Everestem a Makalu na pozadí se snad nedá slovy ani vylíčit. Těm z vás, kterým to něco řekne přikládám nákres a můžu říct, že to není až tak těžké jako třeba Cheap Wine, ale o to je tato cesta klasičtější a prožitkové hezčí, no a mimo jiné jsme si v ni na pár místech i docela dost zalezli...

Po sestupu nám zbývalo ještě trochu času a tak jsme si vyběhli na Parchamo. Pěkný sněhový kopec, ale vzhledem k větru při němž byla kosa jak v "konečníku polárního ptákopyska" to bylo docela maso. Duce ještě dával sólo pokus ve sněžích vlevo od Teng Kang Poche, Sašovi začli omŕzat nohy a tak jsme se nakonec nahoře ocitli jen dva. Maťo a já. Fotky byli rychlé a honem dolů, protože takovou kosu jsem fak už dlouho nezažil.

Teď už jen léčíme žaludky a obnovujeme tukové zásoby a až na smog je nám docela dost fajn. Maťo s Ducem ještě trekují pod Everestem a všechny samozřejmně bohatě taktéž zdraví, stejně jako Saša, který už je teď v limbu na hotelu.

Tak toť ode mne vše, mějte se a těšte se na diáky, neboť pokud soudruzi někde neudělali chybu, měli by být záběry letos obzvláště vypečené.

PS: Dhal Bhatu je vždycky víc než dost a vždycky je naprosto vynikající, jen občas trochu pikatní, tak snad proto Like a Dhal Bhat (Dhal - čočka, Bhat - rejže, to pro ty co neznaj). Mějte se a teším se na mejly telefóny a hlavně osobní setkání.

Děkujeme všem, který nám při této expedici pomohli a to jmenovitě a zejména Treksportu, Singingrocku, Triopu, Raveltiku, ČHS a SHS JAMES.

Radek Lienerth