Po šesti letech se světová elita znovu objevila v Praze. Snad osm set diváků přišlo zbořit halu TJ Ruzyně při očekávaném vítězství mistra světa Tomáše Mrázka. Český šampión však rozdrtil elitu jen v semifinále, zemětřesení při finále se zřejmě podepsalo na jeho chybách. Pražské stěny širší špičku zřejmě nezaujaly, a tak startovalo jen 38 mužů a 26 žen.

Finále žen vedlo v levé části ruzyňské stěny, zatímco mužské vpravo. Ženám trať vytvářela okruh bumerangem, vedla na hranu, koutem do převisu, pak traversem šikminou doleva a třímetrovou vrcholovou stěnou nahoru. Dole na hraně byl nepříjemný skok ze stropu do velké boule - těžký bouldr po relativně lehkém lezení. Muriel Sarkany byla trochu malá na skok ze spoďáku, ale varianta, kterou zvolila, byla ještě horší. Z „rohů“ ve stropu nabrala oblý mezichyt nad hranou a hodlala na něm vyměnit ruce. To se jí sice obdivuhodně podařilo, ale  bylo to poslední, co dokázala. Bohužel. Hala vzdychla a Muriel taky. Skončila pátá. Poměrně neznámá Francouzka s italským jménem Caroline Ciavaldini místo vyřešila, když si nohy vyhodila až nad hlavu a zahákla se jimi o bouli nad převisem. Díky této fintě získala překvapivě třetí místo. Rakušanka Angela Eiter, protřelá juniorka, která se nyní prodírá dopředu i mezi dospělými (vítězka Rock Masteru !), skok do boule také eliminovala. A sice založením paty za bouli ve stropu a fixem na malé oblince nad převisem. Díky své pohyblivosti i technice předvedla krásnou podívanou, což jí vyneslo až na druhé místo! První stupeň na bedně byl tedy otevřen pro v současnosti nejlepší Francouzku Sandrine Levet, která spodní klíčový bouldr skutečně vyřešila skokem ze stropu až do boule nad ním a dál to hrnula zcela „francouzsky“ až do prvního chytu ve vrcholové stěně.
Finále mužů začal nejlépe nestárnoucí Rus Jevgenij Ovčinnikov, který si tak připomenul svoje zlaté časy. Trať mu opravdu sedla, pohyboval se uvolněně a s přehledem. Dokázal ještě zapnout expresku v klíčovém hadu ve druhém břichu, ze kterého vedl dlouhý krok do malé lišty a tu, kvůli zapínání, jen tečoval. Výborný výkon mu vynesl třetí místo. Lištu se podařilo tečovat už jen Francois Auclairovi, který měl lepší semifinále než Rus, a proto se zařadil před něho. Sylvian Millet se pokoušel na hadovi zapínat, ale odčerpalo mu to všechny síly a spadl. Ital Flavio Crespi se pokusil rovnou doskočit lištu, ale nepodařilo se mu to a za „plus“ obsadil čvrté místo. Podívaná to byla vzrušující, kroky dynamické, vzdušné a prostorově málo omezené. Nelezlo se opět moc vysoko, přesto byl závod strhující. Chystali se nejlepší dva. Andrej, sedící vedle mě na zemi, už byl spokojený. Už věděl, že jako stavitel uspěl. Finalisté byli de facto rozřazeni. Přesto byl vzrušený jako všichni. Někdo by totiž měl atakovat strop a my víme, kdo.
Ramon Julian Andreje potěšil a diváky rozjásal. Bouldrové místo řešil tak, že si nohy nechal za sebou na relativně velké liště, tím mu had lépe zabíral a Ramon, jak byl malý, tak v pohodě zapnul a ze stejného stupu dosáhl v klidu vysoko našroubovanou lištu. Andrej (autor cesty) byl u vytržení: „Tak som to zapínal“ Mladá, jednadvacetiletá španělská hvězda krásně technicky dokráčela do kolmé části, kde bylo teprve nutné se spouštět doleva do stropu a z něho po čtyřech metrech vylézt do úzké vrcholové stěnky. Ramon se spustil na veliký oblý spoďák, ale na přiskočení druhou rukou už byl krátký. „To čaká na Mrázu.“, předbíhal drama na scéně nadšený Andrej. Nejen my, ale snad osm set lidí v hale si přálo totéž a dávalo to najevo hned, když komentátor oznámil očekávané jméno. Strhla se taková bouře, že jsme pocítili strach i za Tomáše. To se snad ani nedalo snést. Náš šampión však vypadal klidný. Možná však už poněkud komplikovaný způsob, jakým zapínal první expresku, naznačoval, že něco podstatného ze svého klidu postrádá. V kolmé stěně pod prvním břichem se Tom ani nezastavil. Nebylo to dobré, ale vím, že pro Mrázu ne zase tak podstatné. Do břicha naskakoval s nohama ve vzduchu. To je Mrázův styl, když cítí převahu. Teď ale bylo potřeba naskočit spoďák ve stropu a do toho už se Tomášovi moc nechtělo. Vymyslel si proto zničující vyvěšení na jedné špatné oblince, zvednutí nohou vysoko doprava, a krok do stropu šel po této gymnastice už na doraz. To ale již vliv na jeho síly viditelně mělo. Mrázu krok naprosto rozhodil. Přesto jsem přesvědčený, že stále mohl vyhrát, protože chyt nad jeho hlavou byl na dvě ruce a v něm mohl „sklepat“. Jenže se zřejmě polekal faktu, že mu nateklo, vpravo zbytečně vynechal bočák, nahoru šel opačnou rukou a úplně se zrušil. Dva kroky, teč hada a konec… To si nikdo nepřál (možná ani vítěz Ramon ne). Fenomenální Čech vzal hořký fakt sportovně. Ihned se otočil k divákům, zamával, poděkoval, a teprve po doznění mohutného aplausu odkráčel do šatny. „No, nevyhrál jsem, co se dá dělat, pokaždé to nevyjde. Já už se těším na skály.“ V klidu, bez emocí, zato znaveným hlasem pronesl tato slova ještě než si vysvlékl sedák. A pokračoval: „V takové cestě, kde se nedá odpočívat, si nemůžeš nechat natéct. Ale já jsem udělal chybu, nateklo mi, a pak už jsem ztratil kontrolu. V semifinále jsem se s tím moc nepáral, a tak jsem měl jít i finále.“
I tak to byl krásný závod, ve kterém jsme mohli shlédnout kompletní světovou špičku včetně mistra světa z Brna, kterému jsme mohli fandit v každém kole a co víc si přát? Další Světový pohár v Praze anebo v Bratislavě...
Rosťa Tomanec

Výsledky
muži
1. Ramon Julian Puigblanque ESP
2. Francois Auclair FRA
3. Jevgenij Ovčinikov RUS
4. Flavio Crespi ITA
5. Sylvian Millet FRA
6. Tomáš Mrázek CZE
7. Mickael Fuselier FRA
8. Christian Bindhammer GER
25. Juraj Repčík SVK
27. Marek Leitman SVK
30. Martin Fojtík CZE
30. Francois Legrand FRA
32: Radim Nosek CZE 

ženy
1. Sandrine Levet FRA
2. Angela Eiter AUT
3. Caroline Ciavaldini FRA
4. Barbara Bacher AUT
5. Muriel Sarkany BEL
6. Damaris Knorr GER
7. Delphine Martin FRA      
8. Bettina Schopf AUT
9. Soňa Hnízdilová CZE
13. Tereza Kysilková CZE
18. Zuzana Čintalová SVK
20. Lucie Rajfová CZE
21. Katarína Čintalová SVK
26. Helena Lipenská CZE

Rosťa Tomanec