JAMES, ač od 14. 8. 2011 devadesátiletý, je totiž čilý stařík. Narozeniny neslavil v domově důchodců, ale v Redutě ve Spišské Nové Vsi, tedy přímo v místě svého zrodu. Pro své hosty si pronajal celý hotel Popradské pleso a neutápěl se pouze ve vzpomínkách, třebaže ku oslavám se dostavily mnohé z legend.

Nám veteránům dobře známý horský hotel, jen mírně uvnitř zrenovovaný,  totiž obklopila avantgardní banda týpků s bouldermatkami, kteří se dostavili na závod TA3 Boulder Blast, konaný v rámci THT. Při vší skromnosti, kdo předpověděl bouldering v Tatrách? Jaké zadostiučinění, že tato vize dospěla po 25 letech dokonalého naplnění a já mohla sledovat vzešlé sémě na vlastní oko.

   
Legenda Rak na Ošarpancoch. / Na Symbolickom cintoríne.

Šťastným řízením osudu (kterýžto zavál úřadujícího předsedu ČHS kamsi na Nangá Parbat) jsem se totiž zařadila spolu se Sirem Josephem mezi pozvané hosty. Co bylo k vidění a ke slyšení, jakož i své zážitky s legendami, zde předkládám s omluvou, že to není a nemůže být zdaleka vše.

ČTVRTEK: Večer byl věnovaný Nangá Parbatu, který se zapsal do dějin slovenského horolezectví jako první dosažená osmitisícovka. Staré fotky, okomentované přímo legendou Ivanem Fialou, doplnil čerstvě natočený vzpomínkový film. Škoda přeškoda, že Ivana Gálfyho jsme mohli vidět a slyšet už pouze na tomto filmovém plátně. Historii slovenského horolezectví v posledních deseti letech pak prezentoval Vlado Linek alias Kazo (který by se, když trochu přidá, na dalších kulatinách mezi legendy mohl taky zařadit).

PÁTEK: Těžké rozhodování, Spišská Nová Ves nebo Ošarpance? No ano, zvítězila lezba s legendou. Předpověď počasí totiž slibovala jediný den bez deště. Nejobtížnější bylo se vyštrachat na nástup, legenda litovala, že nemá sebou hole na Nordic walking, ale pak už to bylo s prstem v nose.
Večer byl věnovaný dvěma zajímavým sondám do horolezcova nitra, samozřejmě příslušníků současné špičky. Z Čech, tedy pardon, Moravy, přišel obhájit svoje neobhajitelný přelez narovnání Ryby a jiné zrůdnosti vyfouknuté místním borcům sám Dušan Stoupa Janák. Rozjezd měl poněkud formální, ale pak se pěkně rozmluvil. Při jeho vyprávění o tom, kterak si na něj při jeho prvním mladickém a nerozvážném přechodu Tater zasedl tanapák Stodola a nekompromisně mu odebral veškerou hotovost na pokutu, takže musel odjet domů stopem, jsem se válela smíchy. Tato epizoda se totiž stala motivací jeho vstupu mezi organizované horolezce, do ČHS. Ač byl vysílen přestálými útrapami, zapamatoval si, že kdyby měl průkazku, pokutu by nedostal. Proto se rozhodl si ji opatřit a Stodolu pak chodit strašit. Druhou show se super záběry z všelikých hor nás obdaroval Peter Hámor, kterého jako nejúspěšnějšího slovenského himálajistů posledních let nemusím blíže představovat.

  
Josef Rakoncaj. / Alenka Čepelková a Jarýk Stejskal pri Chate pod Rysmi. Foto: Alena Čepelková.

SOBOTA: Vyšlápla jsem si na Rysy, doprovázena další legendou, jak jinak, a stylově jsme vstoupili k bývalé útulně pod Rysmi bránou z modlitebních praporků jako v Himálaji. Chtěla jsem se podívat, jak pokročila výstavba nové chaty. Bohužel je chata pod střechou zatím jen z poloviny, a v té bylo úplně narváno turisty toužících po ochraně před deštěm a kroupami. Jako klaustrofobici jsme se raději vydali napospas živlům a seběhli zpět, abychom stihli mši na Symbolickém cintorínu pod Ostrvou.
Večer byl slavnostní až nejslavnostnější, ale místo pro formální projevy zde nebylo. Igor Koller byl ve skvělé komentátorské formě, a tak se myslím všichni dobře bavili. Pamětními listy byly obdarovávány různé další a další legendy a abych na nikoho nezapomněla, zmíním jenom jednu z nich, bez které by onen list nebyl tím správným listem pamětním: ano, jeho autorem není nikdo jiný než Ivan Bajo. Dle svých slov se při zadání řádně zapotil: Igorovo zadání znělo „musí tam být bouldrista a lézt na nulu v devadesátce“, ale copak to jde vylézt na nulu? Čeho by se tam chytil? Nakonec Ivan svůj přetěžký úkol splnil, bouldrista leze na devítku a pod sebou má jako malou pomstu svérázné pojetí bouldermatky, které myslím odteď už nikdo na Slovensku neřekne jinak než „paplón“.  Ivan to vysvětlil neméně svérázně: „Netreba ich rozmazlovať“.

No a potom všichni oslavenci hodovali, jedli a pili a tancovali a budou jistě žít šťastně až do stovky.

Alena Čepelková

Počátek boulderingu v Tatrách