Letošní podzim se vydařil – v říjnu jsme zajeli na skály do Wádi Rum v Jordánsku a nelitovali jsme – lezení nemělo vadu. Potkal jsem tam dva české lezce, kteří sem zabloudili zcela náhodou a tak měli dosti času litovat, že si s sebou nevzali „vercajk“.

Vraceli jsme se tak spokojeni, že jsem tam nakonec koncem listopadu zajeli ještě jednou. V obou případech jsme dělali traverz hory Rum (Jebel Rum) beduínskou cestou. Obě byly z různých údolí a lišily se od sebe. Společné měly jedno – lehkost, krása a nebezpečnost výstupu a stejný sestup na druhé straně hory. Nežli jsme odjeli, zalistoval jsem v knize výstupů, která je uložena v místí restauraci (Rest house). Pochopitelně jsem zalistoval odzadu a nelitoval. Narazil jsem na poslední nový výstup a to ne ledajaký. Zatímco jsem zde tři týdny nebyl, přijeli sem z České republiky špičkoví lezci. Výsledkem jejich návštěvy je jeden z nejobtížnějších výstupů, který byl kdy ve Wádi Rum vykonán. Ze strohých údajů jsem vyrozuměl, že prvovýstup na tomto pískovcovém obru udělali podle pískařské horolezecké etiky, na jakou jsme zvyklí u nás.

East Dome. Foto: Lumír Hanuš.

Ve dnech 8. - 11. listopadu 2005 vylezli východní stěnou East Dome (masív Jebel Rum) čeští lezci Tomáš Sobotka, Ondra Beneš a Michal Rosecký cestu obtížnosti Xb (8a ve francouzské klasifikaci), kterou nazvali „Skalní říše“ (Rock Empire). Má celkem 15 lanových délek (IV, VIII-, IX-, IX+/X-, IX-, VII+, VIII, VII, V, VI+, VII, VII+, VII, IV, IV). 17. listopadu ji pak přelezli stylem RP (IX+/X-) za 6 hod. 45 min. Výstup má délku 450 m. Posledních pět lanových délek je společných s  cestou Raid mit the Camel. Sestup slaněním toutéž cestou jim zabral 2 hod. 45 min. V knize výstupů napsali, že jde o báječné sportovní lezení ve vynikající skále, na které potřebujete 10 expresek a smyčky. Na posledních pěti lanových délkách použili také friendy. Věřím, že tento výstup bude výzvou pro další české a slovenské lezce.

Zatímco jsem lezl ve Wádi Rum, tato trojice lezců již lezla v Jeruzalémě v Izraeli na skalách Gaj Ben Hinnom u Starého města. Když jsem se vrátil do Jeruzaléma, kamarád mi dal číslo jejich mobilu (hovořil s nimi na zmíněných jeruzalémských skalách).. Pochopitelně ho neměli stále zapnutý a tak se mi podařilo s nimi spojit až posledního listopadu. To se mi Tomáš ale už ozval z Ammánu v Jordánsku, takže bližší podrobnosti sdělíme čtenářům až  v Jamesáku 2006.

Všichni prvovýstupcům blahopřejeme a přejeme jim i do budoucna mnoho takovýchto úspěšných výstupů.

Lumír Hanuš