Do kapsy od kalhot promáčených pivem mi Bačík vkládá poskládaný papír a s kulišáckým výrazem dodává: "Bejby, přečti si to až doma". Ale protože after party po brněnských drytoolových závodech je jen jednou za rok a já vím, že bejby nebude sedět v koutě, papírek přesouvám do méně nasáklé mikiny, kterou zahazuji někam do kouta partystanu a jdu se dál věnovat pivním orgiím, které si naštěstí už nikdo nepamatuje. Když druhý den nacházím své propriety a s masochistickým pocitem zalovím v kapsách jaký je stav prize-money, nacházím i Bačův líbesbríf. Opatrně ho rozkládám a čekám, co za divočinu na mě vyskočí. Koukám na krásnou severovýchodní stěnu Rysů a uprostřed jasnou linku fixou (místy rozpitou díky včerejší pitce).

Nákres cesty Bílý rys. Foto: Pavel Vrtík

Ve čtvrtek večer přijíždíme na Popradský a dozvídáme se, k mému milému a Bačově nemilému překvapení, že tatranci Meďo a Tono Suchý polezou cestu vedle nás. Jebača se zmůže pouze na "Tak já jdu schválně do stěny, kde 30 let nikdo nebyl, navodit trošku atmosféru totálního zatracení a voni nás musí hned jít zkontrolovat, jestli jim to tam nechcem nějak vošulit." Ráno klasická vstávačka ve 4:30, a můžem vyrazit. Mou spásou je, že Bača naznal, že bude muset nést všechno on, protože já nic neunesu a ještě jsme stylově nabalili tak, aby to vypadalo, že já toho mám mnohem víc. Pětihodinový nástup s krásným východem slunce a už koukáme do naší cesty. Bílý výlom, kterým má vést naše klíčová délka, vypadá monumentálně a my se se znovu nabitou lezeckou nadržeností rozbíháme do posledních 150 metrů našeho nástupu, abychom se už konečně dostali k prvním délkám cesty. Naše nadšení, ale po chvíli opadá, když stále šlapeme na stejném místě v krupicovém sněhu a pod záminkou hledání směru pro další dny odpočíváme. Nakonec se probijeme ke skále a Bača si to už hrne první délkou a vymýšlí kudy se z mírně převislé, ale docela rozbité stěnky vymotat. Já ho bouřlivě podporuju, jak mu to pěkně jde, a věnuju se vyklepávání částí skeletu z návleků. Z těch se mi během nástupu staly polobotky, protože celý horní plast nad kotníkem se rozpadl. Co už.

 
Bača na prvním štandu v první bariéře. Foto: Martina Kratochvílová. / Dvoulůžko v Hotelu Rysy. Foto: Pavel Vrtík.

První délky lezeme s batohy na zádech a člověk má aspoň možnost si zanadávat, že ten po...nej batoh zas zavazí. Čtvrtou délku už lezeme potmě, ale zase nám všechno skvěle vychází, takže štandujeme ve sněhovisku dost širokém na to, abychom tam vykopali místo na stan.

Ráno mě Bačík budí právě dovařenou snídaní a já si říkám, že garant zájezdu objednávku all-inclusive bere dost zodpovědně. Tlačíme do sebe snídani a koukáme, jak se nebe nad okolními hřebínky barví do oranžovofialova a máváme klukům tatranskejm, kteří se právě probojovávají pod nástup. Nad námi se objevují první skvrny od slunce a já nadšeně výskám, že bude sluníčko! Sluníčko nás ale výsměšně mine a tak radši nalézáme do první délky a já na štandu, s omrzajícím palcem na noze přemýšlím, jestli mě to jako vůbec baví. Ale hned si říkám, že sakra že jo!

Házím do jukeboxu naší oblíbenou Candy a koukám, jak to tomu klukovi ušatýmu zas jde. Díky zdržením s navrtáváním nýtu nás postupně dobíhají Slováci a pohoda ve stěně může začít. Pěkně nám to odsejpá a již tradičně čtvrtou délku dolézáme za šera do zasněžené police pod převisem naší klíčové délky. Bačoun ještě natahuje fix na zítra. Je krásně teplá noc s nádherným výhledem a fajn partičkou. Prostě je těžké si představit místo na světě, kde by člověk byl radši.

 
Druhá bariéra. Foto: Pavel Vrtík. / Druhý bivak pod třetí bariérou. Foto: Pavel Vrtík.

Další den jsme i dost vysoko na to, abychom při jumarování mohli nadávat, že na tom blbým slunku je děsnej hic. Ještě vyhákovat jednu délku a jsme pod bílým převislým výlomem, jehož středem vede spára a skála vypadá mnohem kompaktněji, než jsme čekali.

 
Dolez do Bílého rysa. Foto: Pavel Vrtík. / Bílý rys nad námi. Foto: Pavel Vrtík.

Jediný problém je, že spára má stále jeden rozměr, ale i s tím si ten bejček dokáže poradit. Trochu mě poškádlí utopeným friendem, který je prý jednička a jestli nejde ven, tak ho tam můžu nechat, takže já tu tříčtvrtku svou mocnou silou a ještě mocnějším hněvem vyrvu, protože tam přece nenecháme dva kámoše. Jenže jednička stále nepřichází a mě dochází, že mě zase vypekl.

Pak mi ještě skoro pomočí boty na štandu a vrháme se do posledních dvou délek, ze kterých se dostáváme na hřebínek vedoucí na vrchol. Asi po 50 metrech dupání ve sněhu narážíme na stopu prošlapanou od kluků a za tmy se dostáváme na vrchol. Fotíme se, ale jediný, co mi běží hlavou je, jak jsem ráda, že jsem tam, kde jsem. Vlevo od nás svítí Polsko, vpravo Slovensko a uprostřed toho tiše leží zasněžené Tatry osvícené měsícem a sem tam nějakou tečkou čelovky.

 
Marťa ve výlezu z Bílého rysa. Foto: Pavel Vrtík. / Na vrcholu šelmy. Foto: Pavel Vrtík.

Martina Kratochvílová

Bačův technický doslov
Prvovýstup v severovýchodní stěně Rysů. Výstup vede v horní části přes obrovský převislý výlom bílé barvy, a proto cesta dostala název „Bílý rys“. Po 13 lezeckých délkách v max. obtížnosti M6/A2 následuje 300m dolez hřebenem na vrchol. Lezeno 20h během 3 dní (20.12.-22.12.2013). Dva bivaky ve stěně, krátké dny a dlouhý nástup z Popradského plesa dodávají cestě alpský charakter. Linie prvovýstupu vede vlevo od Direttissimy Kulhavý/Sulovský/Hendrych a v horní části překonává ten největší převis.
K výstupu bylo použito následující vybavení:
Na lezení:
• Dvě lana Singingrock 60m - 9.3 Icon (jisticí) a 7.9 Gemini  (tahací)
• Sada friendů BlackDiamond od C3-00 po C4-3
• Sada vklíněnců WC, sada abalaků Kouba, 10 skob, 6 jedniček BlackDiamond
• Mraky 8mm dyneema smyček Singingrock
• Tiblock a jimar na tahání svině
• Batoh BlackDiamond Speed 55l a haulbag ÁDR design 60l
• Cepíny/mačky BlackDiamond a Singingrock
• Kladivo a 8mm nýtovací sada
Na bivak:
• Letní spacáky (1.2kg) s umělým vláknem, Kalhoty Ketil od Tilaku zateplené Climashield Apex,
• Nafukovačky Thermarest, Stan 1.5kg BlackDiamond Firstlight
• Vařič MSR Reactor, 2x250g plynu, zateplená lahev Nalgene, večerní jídlo Travellunch, snídaňové kaše Emco, oběd tyčinky Nutrend a Penco, na pití 0.5kg ionťáku Nutrend v petce.
 
V cestě byl osazen jeden 8mm nýt na štand. Cesta je vhodná pro volný přelez. V klíčové (převislé) délce zanechána skoba, jinak lze odjistit bez skob, pouze je dobré přidat k výše uvedenému materiálu další friendy C4-0.4 až C4-0.75. Volně je délku do Bílého rysa vhodnější lézt zleva, strmou spárou; zprava jsou potřeba jedničky a volně to půjde těžko.

Alpský vlk Pavel “Bača” Vrtík a drytoolová princezna Martina Kratochvílová vylezli přesně s příchodem kalendářní zimy během 3 dní (20. - 22. 12. 2013) prvovýstup v severovýchodní stěně Rysů. Výstup vede v horní části přes obrovský převislý výlom bílé barvy a proto cesta dostala název „Bílý rys“. Po 13 lezeckých délkách v max. obtížnosti M6/A2 následuje 300m dolez hřebenem na vrchol. Dva bivaky, krátké dny a dlouhý nástup z Popradského plesa dodávají cestě alpský charakter. Linie prvovýstupu vede vlevo od Direttissimy Kulhavý/Sulovský/Hendrych a v horní části překonává ten největší převis.