Horolezec v okolí Washingtonu
(Jamesák 1999/6)

Text a foto Lumír Hanuš

V současné době je stále snažší a levnější cestovat nežli dříve. Tak se nám staly přístupnými i horolezecké tereny ve Spojených státech. Pokud se horolezec dostane na dlouhodobější pracovní pobyt do USA, jistě se bude snažit vyhledat v okolí svého působiště horolezecké terény. Tak se stalo i mně, když jsem se dostal do blízkosti Washingtonu na National Institutes of Health v Bethesdě v Marylandu (metrem jen 20 min. jízdy od středu Washingtonu). Blízké horolezecké terény jsem zjistil hned po mém příjezdu a jakmile jsem si obstaral auto, bez něhož se v USA nelze pohybovat, hned jsem začal navštěvovat pro mne nejbližší horolezeckou oblast – Carderock – vzdálenou od mého domu pouhých 20 minut jízdy autem.

Carderock

Do Carderocku dojedeme autem ze silnice 495 (Capital Beltway), která je okružní cestou kolem Washingtonu D.C. Na Marylandské straně řeky Potomac, poblíž oblasti Cabin John, odbočíme doprava (Exit 41), pokračujeme po silnici Clara Barton Parkway k první odbočce doprava (označeno Carderock Recreation Area), přejedeme doleva most nad silnicí, podjedeme C&O Canal, na křižovatce tvaru T odbočíme doprava a jedeme až na konec cesty, kde je parkoviště. Pod ním je u řeky lezecká oblast Carderock. Z Bethesdy jsem tu byl po 15 km jízdy za 20 minut.
Trhliny, komíny a hrbolaté stěny útesů v Carderocku na levém břehu řeky Potomac (po proudu) v Marylandu jsou výsledkem dlouhé a složité geologické historie. Materiály, které daly vzniknout skalám v Carderocku, byly usazeny jako bláto a písek. Nakonec byly přeměněny a minerály v nich překrystalovaly a daly vzniknout drsné slídovité krystalické břidlici, která vytvořila útesy v Carderocku. Křemen, který se vyloučil, vytvořil puchýře a nepravidelné hloučky, roztroušené po celé skále a často tvoří chyty. Ve skále nejsou skoby, kruhy či nýty, takže jsou jen dvě možnosti lezení – zcela volně nebo s jištěním shora. Charakter skal je zřejmý z fotografie.

Směrem po proudu je zde několik skupin skal:
Outlook Rocks (7,6 – 10,7 m vysoké) s osmi cestami a jednou variantou (5.10) o obtížnosti 5.3 – 5.12. Jejich tvůrci často nepostrádali smysl pro humor a dali jim názvy jako Guillotine, 5.9+ či The Tomb of The Unknown Shoulder, 5.12 (hrob neznámého ramene, jde zde o slovní hříčku, kde místo Soldier - voják bylo použito slovo Shoulder - rameno).
Jungle Cliffs (6.1 – 13.7 m vysoké) s 35 cestami a 13 variantami o obtížnosti 5.0 – 5.12. Z některých cest jmenuji Herbie’s Horror, 5.9, Bucket of Blood, 5.11+ (vědro krve) či The Sloth, 5.11 (lenochod).
Hades Heights tvoří nejvyšší skupinu skal (7.6 – 18.3 m vysoké) s 44 cestami a jednou variantou o obtížnosti 5.0 – 5.12-. Jmenuji zde cesty Flutterby, 5.10, Butterfly, 5.9 (motýl) či Mad Dog, 5.10+ (šílený čokl). Cesty Sterling’s Twin Cracks (cesty ve tvaru Y – společný nástup a poté doprava nebo doleva) jsou v Carderocku nejdelšími – i když nejsou nejtěžší (5.8), jsou nádherné a vzdušné. Nastoupit lze do nich jen při nízkém stavu vody (to se mi poštěstilo v létě).

V Carderocku je též možný bouldering. Dnes vám nabízí 33 problémů obtížnosti 5.8 – 5.11.

Přímo oproti skalám je ostrov Vaso Island. Při nízkém stavu vody tam snadno přebrodíme asi 15 m široký pás ramene řeky. Jsou zde 4 cesty o výšce 10,7 – 12,2 m a obtížnosti 5.8 – 5.10.

Pokud bychom šli dále po směru proudu řeky, tak o 120 m níže pod Carderockem jsou skály Easter Egg Rocks se 4 cestami o výšce 9 – 12 m a obtížnosti 5.2 – 5.9. O dalších 30 m níže je Jam Box se 4 cestami o výšce 9 – 10 m a obtížnosti 5.0 – 5.10. Asi 180 m od mostu silnice č. 495 (Capital Beltway) je Camp Lewis (či Lewis Rocks) s 16 cestami a jednou variantou o výšce 7 – 10,6 m a obtížnosti 5.0 – 5.11. Oproti nim, na druhém břehu řeky, již ve Virginii, jsou Boucher Rocks – skály s 8 cestami a 2 variantami o výšce 12,2 – 15,3 m a obtížnosti 5.8 – 5.11 (Pozor! Dnes jsou nástupy dosti zarostlé nebezpečnou rostlinou Poison Ivy.)

Great Falls

Dojedeme sem autem ze silnice č. 495, mineme odbočku na Carderock, přejedeme most přes řeku Potomac do Virginie a odbočíme na první odbočce doprava (Exit 13) na silnici Georgetown Pike (cesta č. 193) a jedeme tak dlouho, až dojedeme k semaforu, kde nám značka doprava ukazuje směr na Great Falls Park. Po této cestě dojedeme až k vodopádům, kde jsou lezecké terény.
Great Falls je jednou z hlavních lezeckých oblastí v okolí Washingtonu, D.C. (21 km na severozápad) na pravém břehu řeky Potomac (po proudu) ve Virginii. Mají krásnou scenérii, bohatost fauny a flóry. Kdysi se zde při obchodování a rybaření setkávali Indiáni (dnes se v USA nepoužívá název Indian, nýbrž Native American), po krajině zde táhla velká stáda bisonů.
Kdysi zde bylo podél Patowmack Canal (tento kanál byl stavěn 17 let od r. 1785, aby bylo možné obeplout loďmi vodopády s množstvím skal v řece, a fungoval jen 26 let – kvůli záplavám byl použitelný jen pár měsíců v roce) kvetoucí město Matyldaville, pojmenované po ženě Washingtonova přítele, revolučního válečného hrdiny “Light Horse Harry” Lee, který toto město sponsoroval.
Řeka Potomac zde má kaskádu peřejí s ostrými skalními útesy a několik šestimetrových vodopádů a spadá téměř 24 výškových metrů na vzdálenosti 1066 metrů (řeka se zužuje z 762 metrů klidnějšího toku nad vodopády na šířku 18 – 30 metrů v hrdle řeky pod nimi na úseku asi 1,6 km), označujíce dno tvrdé metamorfované skály piedmontské plošiny (Piedmont Plateau), nežli se spojí s měkčími nánosovými skalami pobřežní pláně (Coastal Plain) poblíž Little Falls. Rozdílné úrovně těchto dvou oblastí v pleistocénu vytvořily tyto vodopády. Tyto vodopády jsou nejnápadnější, nejstrmější a nejokázalejší ze všech na východních řekách. Při lezení je jejich hluk krásnou přírodní kulisou. Celá oblast je v Národním parku Great Falls, kde se platí vstupné (je výhodné si koupit celoroční lístek, který platí jak na virginskou, tak na marylandskou stranu vodopádu a má cenu necelých čtyř jednorázových lístků ). Je zde celá řada turistických stezek a vydržíte sedět na jednom místě celé minuty, hledět na skály a vodopády, poslouchat jejich hluk či odvážné vodáky na kajaku, jak sjíždějí peřeje či dělají z vodopádů v kajaku skoky, aby pod nimi zmizeli na dlouhé vteřiny pod vodou a k naší úlevě se opět objevili na zpěněných vodách řeky. Můj americký spolulezec byl také speleolog a vodák, měl dvě lodě a tak jsem mohl okusit ve vratké lodičce sjíždět jednoduché peřeje. Musím uznat, že existují nebezpečnější sporty nežli je horolezectví.
Metamorfní skály mají ostrý skalnatý povrch a útesy s vysokými stěnami, holými a čistými, tyčícími se podél hřmících vod řeky. Výška útesů je 9,1 až 21,4 metrů. Pro jejich výšku se zde obvykle leze způsobem “top rope”. Běžně se zde používá magnézium. Jsou zde jen staré, dnes nepoužitelné nýty.
Řeka Potomac je extrémně nebezpečná (je zde asi sedm utopených lidí ročně). Sestupy mohou být nebezpečné, obvykle mají 4. stupeň obtížnosti a někdy jsou kluzké či mechovité. Dalším problémem může být nebezpečná, jedovatá rostlina Poison Ivy (Rhus toxicodendron L.). Tato rostlina produkuje olejovitý, dráždící urušiol na stvolech, kořenech, větvích a listech. Urušiol se chemicky váže během 20 minut na kožní proteiny při styku s rostlinou (i uschlou) či jí znečištěným oděvem. Tento obtížný olej vyvolává u tří ze čtyř lidí vyrážku. Ta se může objevit během několika hodin či dní po kontaktu. Začíná svrběním a otokem, následuje zarudlý zánět s malými drobnými puchýřky. Vznika z nich řetězová reakce, tekutina v nich tuhne a tvoří nažloutlou krustu. Jestliže tento problém neléčíme, může zabrat 3 – 5 týdnů. Také je třeba si dát pozor na jedovatého hada této oblasti – copperhead. Před lezením je třeba znát předpověď počasí a stav vody (povodně, které vystoupily nad břeh nad skalami, jsou zde zaznačeny na stojícím sloupu a dosáhly výšky v r. 1936 dvojnásobné výšky člověka, v r. 1942 a 1972 nad hlavu, v r. 1937 po krk, v r. 1996 po stehna a v r. 1985 po kolena). Při vysoké vodě jsou některé cesty nepřístupné a když se voda vyleje z břehů, je nepřístupná celá tato oblast.
Obtížnost lezení je hodnocena dekadickým systémem, který má původ v Tahquitz Rock v jižní Kalifornii. Cesty lezené top rope mohou mít obtížnost 5.8, ale lezené volně se mohou stát rázem 5.10. Většina cest byla vylezena už dávno a tak nejsou známa jména prvních lezců.

Směrem po proudu je zde řada lezeckých oblastí:
Microdome (12,2 m vysoké) se sedmi cestami o obtížnosti 5.6 – 5.11+.
Dihedrals (kouty) (7,6 – 18,3 m vysoké) s jedním sestupem (3.), 16 cestami a jednou variantou o obtížnosti 5.1 – 5.11+. Za některé alespoň cesty Executioner’s Song, 5.8 (píseň popravčího), The Dirge, 5.9 (pohřební zpěv) či R.I.P, 5.6 (odpočívej v pokoji).
Dike Creek (7,6 – 15,3 m vysoké) s jedním sestupem a osmi cestami o obtížnosti 5.2 – 5.6
Juliet’s Balcony (9,2 – 15,3 m vysoké) se třemi sestupy, 10 cestami a jednou variantou o obtížnosti 5.3 – 5.10+.
Seclusion (ústraní) (13,7 – 16,8 m vysoké) s jedním sestupem a 10 cestami o obtížnosti 5.1 – 5.10.
Romeo’s Ladder (10,7 – 15,3 m vysoké) s 8 cestami a dvěma variantami o obtížnosti 5.0 – 5.12+. Za všechny alespoň cesta Romeo’s Ladder, 5.6 (Romeův žebřík).
Aid Box (7,6 – 12,2 m vysoké) s jedním sestupem, 10 cestami a jednou variantou o obtížnosti 5.5 – 5.12. Za všechny alespoň Monkey Fingers, 5.12- (opičí prsty).
Canal Cut (9,1 – 12,2 m vysoké) s jedním přístupem a 9 cestami o obtížnosti 5.1 – 5.11-.
Bird’s Nest (12,2 – 18,3 m vysoké) s jedním sestupem (2.) a 13 cestami o obtížnosti 5.7 – 5.12 jako např. Eagle’s Nest, 5.9- (orlí hnízdo) či Armbuster, 5.9 (ničitel paží).
Cornice (= římsa) (13,7 – 18,3 m vysoké) s 9 cestami o obtížnosti 5.1 – 5.11+.
Dr Needlepoint (9,2 – 18,3 m vysoké) se dvěma sestupy (2.0 a 5.0), 14 cestami a jednou variantou o obtížnosti 5.3 – 5.11+.
Downstream climbs (15,3 m vysoké) se sedmi cestami o obtížnosti 5.3 – 5.11.

Starší průvodce uvádí ještě cesty na skalách:
Flat Iron (7,6 – 12,2 m vysoké) se 7 cestami o obtížnosti 5.2 – 5.5.
Sand Box (13,7 m vysoké) se 3 cestami o obtížnosti 5.4 – 5.7.

Pokud do této oblasti zavítáte a navštívíte tato lezecká místa, určitě nebudete litovat. Jistě vám to dá alespoň tolik radosti a uspokojení, jako to dalo mně.

Oblast Washingtonu nabízí nepřeberné množství možností k treninku. Všude je řada posiloven, můžete navštívit umělé lezecké stěny, jsou zde cykloturistické stezky (Capital Crescent a v udolí říčky Rock Creek). Pokud chcete hodně chodit, jezdit na kole (ať již horském či silničním), pak historický Chesapeake and Ohio (C&O) Canál, postavený pro lodě v letech 1828 – 1850, vám nabízí po svém břehu stezku z Washingtonu do Cumberlandu (celkem 295,8 km dlouhou), na níž jsou i místa k přenocování. Sama řeka Potomac vás pak okouzlí, pokud na ni vjedete v kajaku či závodní kanoi.

Celkový pohľad na Seneca Rocks.

Pokud jste v této oblasti a máte čas, dojedete z Bethesdy za tři a půl hodiny na Seneca Rocks v Západní Virginii. Západní Virginie obsahuje řadu formací bílého či šedého tuscarorského křemence. Tvrdý tuscarorský pískovec v Seneca Rocks nabízí na svém hřebenu, vysokém téměř 275 m nad řekou North Fork River 375 hlavních zaznačených cest o obtížnosti 5.0 – 5.12. Skály jsou situované v SJ směru, takže ráno lezci lezou pěkně ve stínu na Z straně a po obědě se přesunou na stranu východní. V zimě to bývá naopak, aby jim bylo teplo. Stojí to za to. Nic takového na východě USA nenajdete.

Průvodci po skalách:
- Selma I. Hanel: Carderock: Past and Present. A Climber’s Guide. The Mountaineering Section of the Potomac Appalachian Trail Club, Vienna, VA 1990, 125 stran.
- James A. Eakin: Climber’s Guide to the Great Falls of the Potomac . Potomac Appalachian Trail Club, Mountaineering Section, Washington D.C., June 1985, 104 stran.
- Marida Brinkworth: The Complete Great Falls Climbing Guide, Dog Days Graphics 1998, 74 stran.