Polský horolezec, který v Tatrách v průběhu pouhých osmi let vylezl 143 nových cest, variant a sestupů!

Wieslaw Stanislawski poprvé navštívil Tatry ve svých šestnácti letech a již je nikdy, bohužel doslova, neopustil! Hned následující rok nejen opakoval starší cesty, ale začal dělat i prvovýstupy. Zatím jen střední obtížnosti, ale po získání zkušeností již v roce 1929 zdolal novými cestami dříve "nelezitelné" stěny - severní stěnu Žabího koně a především západní stěnu Lomnice, která léta odolávala náporu nejlepších lezců té doby jako byli Wincenty Birkenmajer (tragicky zahynul ve stejném roce jako Stanislawski), Kazimierz Dorawski, bratři Sczepaňští, Jan Sawicki, Stanislaw Motyka a řada dalších zkušených tatranců. V následujících letech až do své tragické smrti "vyrobil" 85 letních a 17 zimních prvovýstupů! Většina jich vede v mohutných stěnách se zářezy, vhloubeními a ponurými komíny. Jeho doménou bylo lezení v uzavřených prostorách a mnohé z jeho cest jsou tvrdým, zejména psychickým oříškem i dnes.

Takže až si budete zakládat svá drahá jistítka v severních sténách Českého štítu, Javorového štítu a hlavně v dolní části Malého Kežmarského (zdolané po dvou dnech boje 12. 13. 7. 1932) - uvědomte si v čem a s čím lezli tito "dobyvatelé" tatranských stěn! Žádní íbíčka, goretexy a lehký Edelweisy, ale klasický konopný provazy, na nohou trepky, na sobě slušivé kopřiváky a ohromnou odvahu a odhodlání v duši!

Bohužel tragická smrt na Kostolíku v Batizovské doliné ve věku pouhých 24 let ukončila jeho slibné rozjetou kariéru a tak mnohá tatranská severní stěna musela na svého "pokořitele" počkat několik, i desítek let!

Letos by se Wiešek, jak ho důvěrně zvali jeho kamarádi, dožil 90 let a jelikož si téměř všichni účastníci našeho letošního oddílového "výletu" na Brnčálku vychutnali jeho nejvyhlášenější cestu "Webrovku" v severní stěně Malého Kežmaráku, troufáme si mu tímto k jeho výročí potřást pravicí a říci (mluvou současných herců): "díky Wiešku za tvý prásky!!"

A jaký že to byl vlastne borec ten Pan horolezec Wieszek Stanislawski? Výčet několika nejhezčích prvovýstupů dá zcela jasnou odpověď!
Košcielec - Z stěna, V-, A0, 13. 8. 1928, spolulezec Justyn Wojsznis velmi exponovaný a zajímavý
Žabí kôň - S stěna, V+, 16. 6. 1929, Lidia Skotnicowa - Bronislaw Czech
Lomnický štít - Z stěna, V, 8. 8. 1929, Antoni Kenar - Aleksander Stanecki, velmi populární Volia veža - S stěna, V, 3. 9. 1929, Zbigniew Gieysztor
Malá Snehová veža - S stěna, V, 18. 8. 1929, Lidia Skotnicowa - A. Kenar
Malý Javorový - S stěna, V, 3. 8. 1930, Jan Gnojek, krásný výstup, pro lámavé skály nebezpečný
Javorový štít - S stěna, V, 3. 8. 1930, Jan Gnojek - Tadeus Pawlowski
Zadný Ladový štít - S stěna, V, 3. 8. 1930, Jan Gnojek - Tadeus Pawlowski, exponovaný Mnich - SV stěna, V, A1, 25. + 28. 8. 1930, Jan Gnojek
Volia veža - JZ stěna, V, 9. 8. 1931, Jan Staszel, velmi exponovaný, pěkný v pevné skále
Galerie Ganku - S stěna, V+, 19. 8. 1931, Marek Žulawski, průstup komínem v horní partii stěny patří k největším lezeckým výkonům třicátých let
Malý Kežmarský - S stěna, VI-, 12. -13. 7. 1932, Boleslaw Chwascinski - Wiktor Ostrowski, mohutný a velkolepý výstup, za špatného počasí objektivně nebezpečný
Javorový štít - S stěna, V, 14. 8. 1932, P. Vogel
Javorový štít - S stěna, V, 16. 8. 1932, P. Vogel
Český štít - SV stěna, V, 25. 8. 1932, J. Žulawski, jeden z nejkrásnějších tatranských výstupů
Vysoká - S stěna, V, 27. 8. 1932, W. Zulawski

Berte těchto pár řádek i jako pozvánku do krásných tatranských stěn, kde je stále co lézt! Takže Tatrám zdar!

Ahoj Vláďa z LKP

"Ne to, že jsme dosáhli nový sportovní rekord. Ne pro rekordy chodíme! Kolik námahy a utrpení jsme obětovali pro tu jedinou chvíli, kdy uspokojeni z vítězství jsme stáli na štítě, který ještě nedávno byl jen naším snem!" (Z tatranských vzpomínek W. Stanislawského)

"Slunečný den 4. srpna 1933 přímo lákal k lezení. Zatím nemám k sobě žádného druha, ale za pár dní se setkám s Wieskem Stanislawskim a tehdy to doopravdy začne. Pořádně výstupy - jeden za druhým den po dni, když počasí dovolí. Na začátek východní stěna Zamarlej Turni ( v té době jestě nebyla zdolána) a potom do Javorové. Co tam je ještě možných prvovýstupů! Direttissima severní stěny Malého Javorového, stěny Javorových věží. Přemýšlím, co asi v této chvíli dělá. Je deset hodin - určitě dávno vyšli s Witkem Wojnarem z chaty na Roztoce a nyní již dvě hodiny visí v nějaké stěně - Wiesiek měl rád časné nástupy na tůru." V té době již Wiesiek spolu s Wojnarem a Justynem Wojsznisem dolézali severní stěnu Kačacího štítu. Usadili se pohodlně na sluncem prohřátých kamenech. Teprve deset hodín! Škoda se tak brzo vracet na chatu. Ještě lze uskutečnit pár dalších výstupů. Například vyzkoušet jižní stěnu Batizovského štítu. A když už jsme v Batizovské dolině, proč nedat západní stěnu na Kostolík? Času dost. Myšlenka se ujala - a již schází hřebenem do sedla... Justyn Wojsznis unaven po svém prvním dni lezení se rozhoduje k návratu. Oba druzi však jsou ve velké formě a tak neváhají a pokračují za svým cílem - nejprve na Kostolík a potom do jižní stěny Batizovského. Justyn se pohodlně usadí na kámen, zapálí si cigaretu a sleduje oba kamarády. Slyší jejich rozhovor a vidí jak Wiesek první nastupuje do stěny. Slyší hlasy: "čekám...pojď...pozor, shazuji kámen..." Zvuk zatloukané skoby se rozléhá hlasitě v pusté dolině. Přelezli první délku lana, druhou a ztratili se za hranou stěny. Justyn se pomalu zvedá a traversuje do sedla. Občas se zastaví, ale již je nikde nevidí. Začíná vystupovat žlabem vedoucím do sedla pod Drúkom. V tom uslyší kdesi jakoby od Kostolíka hlasitý hukot kamenné laviny. V klidu, s důvěrou v jejich lezeckou zkušenost si pomyslí, že museli asi uvolnit volný blok. Chvilku ještě čeká a naslouchá. "Kdyby se některému něco stalo, zavolalí by přeci na mne" - uklidnil sám sebe a počal opět zvolna stoupat nahoru. Bylo kolem třetí hodiny...
"... Ve vzdálené Batizovské dolině, na sluncem vyhřátých skalách, u paty západní stěny Kostolíku umíral tehdy Stanislawski. Pár kroků od něj, v kaluži krve leželo tělo Wojnara. Slunce sklánějící se k západu osvětlovalo červenou září místo dramatu, a on umíral osamocen uprostřed štítů jako tatranský orel. Nebyl u něj nikdo. Nikdo nepředvídal tuto strašnou a náhlou katastrofu. Chwascinski a mnoho dalších z party Tatranců sedělo v chatě na Roztoce, já na Hale Gasienicowej, a ostatní kdoví kde jinde, a nic netušící Justyn Wojsznis pomalu scházel žlabem do Kačací doliny."
(volně přeloženo z knihy V. Žulawského "Tragedie tatrzanskie")

Další pamětník a výborný lezec té doby pan Sawicki mimo jiné píše: "Rok po tragické události jsem sestupoval s kamarádem Gnojkem z Kostolíka tou stěnou, kterou oni chtěli vystoupit. Na jedné skalní poličce jsem našel Wieškovu trampku a ponožku. Jsou uložené ve sbírce u W. H. Paryského v Zakopaném. Myslím, že Wojnar šel jako první a Stanislawski se přezouval do trampek. Prvolezec uvolnil skalní blok, zřítil se a strhl se sebou i Stanislawského. Tuto verzí jsem slyšel i před tím, ale záhada tragické smrti dvou význačných horolezců zůstala nevyjasněná."
(časopis "Vysoké Tatry")

"Stanislawski se přezouval na velké šikmé skalní plošině, zatímco Wojnar již lezl první délku lana. Nedolezl ji. Smekl se, možná vytrhl chyt... Asi po 80 - 90 metrovém pádu je našli po třech dnech pod stěnou mrtvé."
(časopis "Tatry")

Úřední zpráva o jejich smrti zněla poněkud prosaičtěji: "Zahynuli horolezeckou smrtí za nevyjasněných okolností." Oba spolulezcí mají pamětní desku na Symbolickém cintoríně pod Ostervou a Wieszek je pochovaný ve Varšavě na hřbitově Powazkowski.