Horolezectví v Izraeli
(Jamesák 2002/4)

text a foto: Lumír Hanuš

Izrael je země bohatá na skály. Kam se podíváte, všude skála a zase jenom skála (výjimku tvoří pouze pobřežní nížina podél Středozemního moře). Stavět domy či budovat komunikace znamená vbíjet se do skály a budovat ve skále. Kam pohlédnete, všude je vápenec. Vápenec měkký, vápenec tvrdý nebo dolomit. Pro horolezce by z toho mělo plynout, že je to horolezecký ráj. Nesmíme však zapomenout, že Izrael je země, kde prší pouze v zimě a v létě je zde až sedm měsíců sucho a jen slunce a zase slunce. To má samozřejmě na skálu negativní vliv a tato je lámavá či drolivá. Zkrátka na lezení nevhodná. Naštěstí jsou zde údolí či kaňony bohaté na skalní stěny a útesy. Často také lámavé, ale zde se již dá ve vápenci něco na lezení nalézt – především stěny v tvrdém vápenci (často podobný dolomitu - je často ostrý jako jehličky a pichlavý či „kousavý“ – opřete-li se o takovouto stěnu při výstupu oděvem, podle děr v něm poznáte tuto ostrost), někde i v dolomitu. Jsou místa, kde jsou krásné horolezecké stěny z pevné skály, kde naleznou lezecké terény začátečníci i ti nároční. Těch míst není zase tak mnoho jako u nás, ale mnohá z nich stojí za to. Jiná, dosud neobjevená místa dosud čekají na své prvolezce, kteří dříve či později přijdou (např. skály v údolí Nachal Kesalon či v Neve Daniel). Příroda je zde zcela jiná, než na jakou jsme zvyklí u nás a tak nás zde na lezeckých terénech a jejich okolí okouzlí nejen lezení, ale i okolní příroda. Je pravděpodobné, že se při svých toulkách setkáte také s liškami, šakaly, kozorožci nebo dokonce jako já i s leopardy (na toto setkání jsem zde ovšem čekal řadu let, neb leopard je zde již velice vzácný). Při větší pozornosti uvidíte hady a při sahání pod kameny na zemi pozor – můžete se zde setkat i se štíry (neznám zde případ zranění horolezce štírem).

Pokud jdete na skály, je dobré pamatovat na to, že budete lozit v místech, kde je teplo a sucho. Takže je třeba nezapomnět natřít si krk krémem s ochraným faktorem (já užívám ochranný faktor č. 34), vzít si s sebou ke skále pokrývku hlavy a dostatek pitné vody. Komu se v horku potí ruce, může si s sebou přibalit magnézium (mám ještě z USA, ale nikdy jsem je zde nepoužil).

Horolezecká činnost musí být vždy v souladu s ochranou přírody. Lezci mají vždy snížit svůj vliv na přírodní prostředí použitím nejmenšího množství praktik, které mají na přírodu vliv. Na útesy a skalní stěny je třeba se dívat nejen z hlediska lezeckého, nýbrž i geologického a ochrany přírody. Lezení může mít vliv na citlivou flóru a faunu. K ochraně vrcholů skalních stěn přispívají pevná slaňovací místa. Lze takto také zabránit erozi stezek. Pozornost by měla být věnována jak přístupovým a sestupovým cestám, tak i případnému ubytování (stanování) a s ním spojeným použitím hygienického zařízení. Rozhodně by se v okolí skal neměly objevit odpadky. Povolení lezecké činnosti s omezením v některých měsících (hnízdění ptáků) také přispívá k rovnováze v přírodě. Lezci by měli respektovat omezení, která udržují v rovnováze vliv člověka a ochranu života, aby nedošlo ke konfliktu mezi lezci, přírodou a ochránci.

V Izraeli je horolezecká činnost vedením Rešut Šmurot HaTéva (= Síť chráněných přírodních oblastí) na většině skalních stěn (útesů) zakázána, neboť jsou obvykle uvnitř chráněných přírodních oblastí. Podle informace HaRešut LeŠmirat Téva VeHaGanim lze dnes ve 22 chráněných oblastech provozovat snapling (slaňování) a jen ve třech z nich horolezeckou činnost. Samozřejmě to neznamená, že to lezci dodržují. Jsou lezci, kteří svojí lezeckou činností „stojí mimo zákon“, ale kteří při svých lezeckých aktivitách věnují péči tomu, aby nerušili ptactvo při jejich hnízdění a nepoškozovali rostlinstvo či geologické poklady země. Izraelský horolezecký svaz se s ochranáři snaží domluvit, aby v budoucnosti bylo přístupno více lezeckých oblastí. Většina těchto míst jsou malé a krátké vápencové stěny, které jsou vhodné pro lezení top-rope. V Galileji je několik cest s nýty a velký potenciál pro usilovné gymnastické lezce. Anglický lezec Mark Pretty některé z těchto oblastí navštívil a provedl zde některé typicky sportovní výstupy. Přední galilejští lezci (např. Chanina Kali) mají raději klasické vyvádění cest, zvláště cest, které nabízejí potěšení a jsou pěkné a snadné (s důrazem na pěkné).

První lidi na laně, které jsem v Izraeli uviděl ve velkém množství, byli laici (rozuměj nehorolezci), kteří dychtí po dobrodružství a tak se oddávají slaňování z kolmých či převislých útesů (tzv. snapling) jak na horolezeckých terénech, tak i jinde (např. v kaňonech Golanských výšin na severu či ve stěnách kráteru Makteš Ramón v Negevu). Často, když jsem viděl jak s lanem při slaňování zápasí, jsem obdivoval jejich „odvahu“ a důvěru v lano. Je přece naší horolezeckou zásadou, že pokud není slaňování naprosto nezbytné, neslaňujeme. Slaňování je v Izraeli velice populární sport a můžete projít jak kurzy slaňování, tak cvičitelské kurzy, abyste mohli slaňování učit jiné. To je ovšem stále nehorolezecká kategorie. Když jsem později uviděl horolezce, drtivá většina z nich lezla s jištěním shora („top rope“). Jištění shora je zde nejčastější způsob lezení a lezení s jištěním zdola není tak časté jako u nás (podle mé zkušenosti je vidět menšinu lezců, jak lezou zdola po nýtech a lezce, kteří lezou pouze s pomocí vklíněnců a smyček, uvidíte zřídka, i když jsou mezi nimi lezci opravdu vynikající). Tedy viděl jsem i lezce s jištěním zdola, ale ti šli do cest, kde museli odpočívat (s jištěním v nýtech), neboť to byly cesty příliš těžké. Dnes již znám řadu lezců, kteří lozí těžké cesty zdola, ale lezců, kteří z nich používají jen přirozené jištění je drtivá menšina.

Známý izraelský horolezec, 69-letý Andrea Anati lozí nejraději i těžké cesty s jištěním zdola. Pokud leze cestu, kterou dávno nelezl a je objektivní nebezpečí, že cesta je zanesená prachem (a divili byste se, kolik prachu někdy vítr může přivát z pouště, když byste se podívali na okna auta jeden den po omytí jeho skel), což je u výlezu po malých chytech kritické (a když jsem s ním takovou cestu lezl, uznal jsem, že opatrnost zde byla na místě – lezeme přece v našem věku pro radost), leze způsobem, který mne zaujal. Nazývá to pseudolezením zdola – jedním lanem ho jistím shora (top rope). Druhé táhne za sebou a klasicky se v cestě zajišťuje vklíněnci a zapíná do karabin na nich umístěných lano (to přece také zabírá čas a bere drahocenné síly, potřebné k výstupu). Jednak takto zjistím, zda se dá cesta odjistit a pokud ano, připravím se tak na přelezení cesty klasicky zdola a zjistím, zda na to mám (pokud zrovna nechci lézt on sight).

Izrael je země, kde drtivá většina lezců nezná, co je to lezení ve vysokých horách a zimní lezení. Pro lezce je zde známé lezení na strmých skalách (útesech) hlubokých údolí. Všude jinde na světě se lozí na nejrozmanitějších terénech a typech skal. Izrael je však jedinou zemí na světě, kde se lozí u hory Sdom u Mrtvého moře na stěnách ze soli – slané stěny a slané komíny. Jako první na světě lezli stěnu ze soli izraelští lezci Joav Nir a Amnon Šiloni v jeskyni Mearat Arubotájim (= jeskyně dvou komínů).

V Izraeli je podobně jako u nás horolezecký svaz. Tato organizace se jmenuje HaMuadon HaAlpini HaJisraeli (The Israeli Alpine Club). Členství v tomto svazu dnes stojí 190 šekelů a je současně pojištěním pro případ úrazu v Izraeli i v zahraničí při horolezecké činnosti. Lezecká základna zde není velká – organizovaných je zde asi jen 208 lezců.

1. Mecukej Ramim (Šmurat Mecukej Ramim)

Viz mapu Golanských výšin a Chermonu 1 : 50 000 (2024/2895). Ať už z Tel Avivu či z Jeruzaléma, jedeme na sever do města Kiryat Šmóna, které je již v blížkosti libanonské hranice. Z města se vydáme na západ po červené značce a asi za 15 minut dojdeme k útesům, kde jsou horolezecké terény o výšce 18 – 45 metrů (7 cest s nýty, 10 s přirozeným jištěním). Z pěkných výstupů zde lze jmenovat cesty Sliper (5.10+), Mark (5.10+), Charic šel Inbal (= Inbalina spára, 5.10) či snadný výstup Káj (5.4). V současné době je zde částečně zakázáno lézt (oficiálně je zde povolen v jižní části snapling). Nedaleko v lese je Macuk (= útes, stěna), vysoký 25 metrů, na kterém je dnes 25 výstupů. V současnosti navštívili tuto oblast italští lezci, kteří zde dělali nové výstupy. Těsně u Kiryat Šmóna je Park HaGeologi, což je výtečné místo na bouldering (výstupy do výšky kolem 3 metrů), kde je řada výstupů, které Vám zaberou i několik dní.

Horní Galilej

2. Nachal Namer (= leopardí údolí, Šmurat Chanita)

Nalézá se na severozápadě těsně pod libanonskou hranicí. Na mapě Horní Galileje 1 : 50 000 (1673/2759) je severně od Severní silnice (silnice č. 899) na západ od cesty (těsně po její levé straně) vinoucí se vzhůru do usedlosti Adamit (silnice č. 8993), což je na východ od cesty č. 70. První zde začal lozit švédský lezec Johan, který žije v nedalekém kibucu Roš Hanikra. Dnes je zde 10 – 15 cest o délce zhruba 20 metrů a obtížnosti 5.7 až 5.11+. Je zde jedna cesta s nýty obtížnosti 5.10 a též jsou nýty na stanovištích pro slanění či lezení top-rope (dej pozor na zrezavělé nýty!). Skála je šedý vápenec, který je zde pevný. Skály jsou obrácené na jih, takže je zde výhodné lézt v zimě ráno a v létě odpoledne. Oproti tomuto útesu je v tomtéž údolí velice strmý útes, kde dělal výstupy Mark Pretty z Anglie.

3. Mearat Kéšet (Šmurat Chanita)

Viz mapu Horní Galileje 1 : 50 000 (1687/2757 až 1680/2757). Odboč autem z cesty č. 4 (nedaleko útesů Roš Hanikra u libanonské hranice) na cestu č. 899. Mezi kilometrem 6-7 odbočuje doleva cesta č. 8993, která stoupá směrem k Adamit. Mezi kilometrem 2-3 zastavíme. Zde vede napravo od cesty červeně značená stezka k jeskyni Kéšet, která má zajímavou historii. Její střecha se propadla a na okraji útesů zůstal zachován pouze skalní pás, který tvoří skalní most. Odtud název Mearat Kéšet (hebr. meara = jeskyně, kéšet = oblouk). V propasti jsou těžké top-rope cesty. Po obou stranách skalního mostu je z vnější strany několik výstupů obtížnosti 5.7 – 5.8. Dnes je zde povolen pouze snapling.

4. Park HaSlaim Kisra (= skalní park Kisra, Šmurat Har Sane)

Viz mapa Horní Galileje 1 : 50 000 (1785/2644). Nové místo pro bouldering. Pozor na volné skály! Množství dalších možností!

5. Gitta (Mecukej Gitta či Cukej Gitta = útesy Gita, Šmurat Nachal Bejt-HaEmek)

Viz mapu Horní Galileje 1 : 50 000 (1720/2632 až 1730/2630). Směrem od Tel Avivu jedeme po silnici podél Středozemního moře na sever až do města Akko, zde odbočíme doprava na silnici č. 85 a po 8 km jízdy odbočíme doleva na silnici č. 70. Po ní jedeme dalších 9 km a odbočíme doprava na silnici č. 8721 a jedeme po ní směrem na vesnici Džat (vzdálená 9 km). Před ní odbočíme doprava na jišuv Gitta. Odtud dojdeme po 15 min. pěší chůze směrem téměř na jih až ke skalám. Na mapě Horní Galileje 1 : 50 000 (1725/2633) je západní útes a další v tomtéž údolí (Nachal Bejt HaEmek) trochu na východ. Je to největší lezecká oblast na severu. Je zde 20 – 30 cest na skalách, začínajících nalevo nižšími cestami, uprostřed jsou cesty o maximální výšce 34 metrů a napravo výška cest opět klesá (výška 10 – 30 m). Obtížnost výstupů je 5.5 – 5.12 (ve francouzské stupnici mám informaci 5b až 7b). Je tu řada možností pro vyvádění cest s přirozeným jištěním (vhodné rocky a tricamy, friendy se sem nehodí) až do obtížnosti 6b+. Při lezení stylem top-rope jsou nahoře dobré přírodní jistící body. Skála je obvykle dolomit nebo šedý vápenec, který někdy v dolní části převisů není pevný. Stěny jsou obrácené na jih, což je příjemné ráno v zimě a odpoledne v létě. Lezení je obtížné při větrném počasí či uprostřed léta. Ze známých cest stojí za to jmenovat cestu HaGag HaMezurgag (= setsakramentská střecha, 5.11b, 27 metrů), kterou vylezl Joav Nir. Pěknou cestou je Open Book (5.9), HaEc (5.8) či Petit Dru (5.11, v dolní polovině cesty jsou nýty). Oproti jsou dvě stěny obrácené na sever, z nichž jedna se jmenuje Macuk Téfen. Lze zde lézt přímo naproti výstupu Petit Dru klasický komín. Dnes je zde oficielně povolen pouze snapling.

6. Chirbet Tefen (Šmurat Nachal Bejt-HaEmek)

Na mapě Horní Galileje 1 : 50 000 (1745/2619). Je zde méně nežli 10 cest o výšce 15 – 30 metrů a obtížnosti 5.7 – 5.11. Skály směřují na východ. Vápenec, ze kterého jsou tvořeny, není příliš pevný. Pro lezení vhodné v zimě ráno a v létě odpoledne.

7. Útesy Har Šazur (Jebel Chazur, Šmurat Har Meron)

Pěší vzdálenost z usedlosti Charašim. Na mapě Horní Galileje 1 : 50 000 (2619/1815). Tato hora má výšku 886 m a lezecké místo je zhruba ve výšce 800 metrů. Jsou zde dva samostatné útesy – východní (hlavní) [“Mamduch”] má výšku kolem 20 metrů a 15 cest obtížnosti 5.4 – 5.11. Téměř všechny cesty byly napoprvé vyváděny zespodu. Obecně je to útes na vyvádění cest a tudíž není zajímavý na lezení top-rope. Západní útes [“Junior”] má výšku 15 metrů a asi 10 cest obtížnosti 5.8 – 5.11 též pro výstupy s přírodním jištěním, i když je zde jeden vysilující výstup (střecha) pro lezení top-rope. Oba útesy jsou velmi skryté, obklopené hustým porostem. Neznáte-li cestu, je obtížné je najít. Skála je dobrá – dolomit. Útesy jsou na jižním úbočí Mt Shazor, ale vzhledem ke své nadmořské výšce je zde lezení příjemné také v létě. Je zajímavostí, že na vrcholu hory je pramen.

8. Nachal Chamra

Na mapě Horní Galileje 1 : 50 000 (1716/2602). Jsou zde dva útesy (východní a západní) na jižní straně údolí. Do dneška je zde 10 cest o přibližné výšce 15 metrů a obtížnosti 5.8 – 5.11. Velice kvalitní šedý a červený vápenec. Skály směřují na sever, což je výtečné pro letní lezení. Stín začíná ráno na východním skalním útesu a postupuje na útes západní.

9. Matlul Curim (Šmurat Matlul Curim)

Na mapě Horní Galileje 1 : 50 000 (1765/2601). Podnes je zde 5 cest o výšce asi 25 metrů. Ne vždy tak dobrý vápenec. Pozor na padající skály!

Galilej (okolí Galilejského moře)

10. Nachal Amud (Šmurat Nachal Amud)

Viz mapa Horní Galileje 1 : 50 000 (1974/2532). Mezi kilometrem 425-426 odboč z cesty č. 90, která vede podél západního pobřeží Galilejského moře – odbočka je mezi kibucem Ginnosar a křižovatkou Kafarnaum (Cómet Kfar Nachum), doleva na silnici č. 8077 směrem na kibuc Chukok. Mezi kilometrem 2-3 tato cesta přechází přes údolí Nachal Amud (hebr. Amud = sloup). Zaparkuj auto po straně cesty, sestup do řečiště a jdi jím vzhůru po červeně značené stezce. Asi po půl kilometru uvidíš skalní sloup (Amud). Kdysi byl součástí útesu, ale eroze z něj učinila osamocený sloup. Ze strany údolí je vysoký asi 60 metrů, ze strany sedla na druhé straně kolem 20 - 30 metrů (lozí se především na této straně). Jsou na něm cesty až obtížnosti 6b/c. Kromě sloupu je na útesech v údolí mnoho dalších lezeckých terénů (lozí se v horní části, ale i asi 200 metrů po proudu od mostu, kde jsou cesty krátké a lehké – výška kolem 20 metrů, ale i dlouhé kolem 50 m na dvě lanové délky). Je zde na lezení velký potenciál a je zde kolem 50 výstupů o obtížnosti zhruba 3 až 6+. V současnosti je zde horolezecká činnost oficielně zakázána. Anglický horolezec Terry Taylor zde prověřil a popsal 40 výstupů.

Cesty od silnice směrem proti proudu po levé straně: Seara (= bouřka, 3+), Darban (= dikobraz, 4), Henry IV. (3), Amiad (3+), Levad (= sólo, 5), Hacala (= záchrana, 3+), Halicha BeChalal (= kosmická procházka, 6), Amud (= sloup, 3), Mištach Pinati (= koutová plotna, 2), Macáti (= heuréka, 3+), Charic HaNarkisim (= spára narcisů, 3+), Behala LeZahav (= zlatá horečka, 5), Dianutus (4), Bira (= pivo, 4), Karamba (5), Cikane (4), Kanibal (= lidožrout, 6), Dérech HaLavana HaCehuba (5), Rok HaTanim (= krokodýlí skála, 5), Snupi (= Snoopy, 4+), Adinut (= jemnost, 5), 1BeApril (= 1.duben, 2) a Rikud HaŠémeš (= sluneční tanec, 5).

Cesty od silnice směrem proti proudu po pravé straně: Nakik Kavéret HaDvorim (= puklina včelího úlu, 4+), Kir Šavur (= puklá stěna, 3+), Chamsín (4), Akrav (= štír, 4+), Šabat (= sobota, 4), Acmaut (= nezávislost, 4), Janšuf (= sova, 3), Toref (= dravec, 4+), Kir HaMeara (= stěna jeskyně, 3+), Arubat Kef (= komín radosti), Botnim (= buráky, 5), Réches Jom Hulédet (= narozeninový hřeben), Tipus Amud (= pilířové lezení, 3), Varid HaCavar (= krční žíla), Safan séla (= daman, 3), Lev Kadoš (= svaté srdce, 4), Nakik Chukok (= žlábek, 3+) a Gerim (= obydlí, 3).

11. HaArbel (Šmurat Arbel)

Viz mapa Horní Galileje 1 : 50 000 (1971/2478). Údolí těsně za městem Tiberias u Galilejského moře směrem na sever od města. Jde o výrazné údolí, které se otevírá svými vysokými strmými stěnami směrem k silnici. Jsou zde nejlepší horolezecké terény v Izraeli, na které jezdili i lezci z ciziny. Je zde udělaných asi 10 – 15 cest, které mají dvě, tři, čtyři a pět lanových délek (první lanová délka se nelozí). Nejlehčí cesty mají obtížnost 4 – 5b. V části útesu nazvaném HaAmfiteatron je cesta HaOkec (= žihadlo) o třech lanových délkách a obtížnosti 5b. Nalevo od HaAmfiteatron lze lézt HaTail (= ostnatý drát) o třech lanových délkách a obtížnosti 4c (uprostřed cesty se leze pěkný otevřený kout. Nalevo od této cesty je zde nejdelší cesta o čtyřech lanových délkách. Napravo je cesta HaKrystalim – estetická a fotogenická cesta (k nástupu je nejlépe slanit nebo se k němu dostat zespodu nepříjemným traverzem), která má jednu lanovou délku (avšak dlouhou 50 metrů) a obtížnost 4c až 5a. Velmi pěknou cestou je Layback (půl lanové délky je „sokolík“ 5c, ostatní části cesty mají obtížnost 5a a 5b). Bylo by možné zde udělat desítky dalších cest. Největším problémem dnes zůstává, že před několika lety Rešut Šmurot HaTéva v Izraeli zde lezení zakázala.

12. Harej Gilboa (hory Gilboa)

Je to v této oblasti jediné místo na lezení (viz mapa 1895/2113). Cesta nás dovede až k tomuto místu. Jedeme od jihu směrem od Jericha údolím řeky Jordán po silnici č. 90 na sever. Asi 1 km před městem Bet Šeán odbočíme doleva na silnici č. 669, vedoucí ke kibucu Bet Alfa. Asi 1 km před ním odbočíme doleva na silnici č. 6666. Jedeme po ní 7 km a na křižovatce odbočíme doprava na cestu č. 667. Po levé straně míjíme horu Jicpor, po pravé straně cesty jsou skalní stěny lezecké oblasti. Ještě před prudkou zatáčkou doprava vede cesta ke skalám. Asi po 100 m se rozdvojuje. Doprava vede nad skalní stěny a doleva pod ně. Je zde na skalách o výšce 15 metrů asi 15 cest obtížnosti 5b až 6c. Nejsou zde nýty. Pro jištění při lezení top-rope jsou nahoře dobré stromy a „mosty“ (= „hodiny“). Pro vyvedení cesty s přirozeným jištěním je zde dobrá puklina obtížnosti 6a+.

Pohoří Karmel

Obecně řečeno nemá Karmel žádnou hlavní lezeckou oblast. Je to spíše řada menších skal, každá z nich o 10 až 20 cestách. Hlavním problémem je skutečnost, že kromě „Machcevot Kadumim“ a „Zichron“ je na všech zakázáno lézt. Pokud víte, jak se vyhnout „ochráncům“ a kam zajet, má dosti co nabídnout. Pokud vás ochránci přistihnou na zakázaném místě, může být pokuta až několik set šekelů. Horolezci lozící v této oblasti pozorují, že asi po 2-3 letech lezení si zde vypěstují kontaktní alergii (vzácně ihned) na dosud nezjištěnou rostlinu (takže i v horku zde věci znalí lozí v dlouhém rukávu a se zakrytýma nohama).

13. Nachal Jagur

Toto lezecké místo se nalézá na severní straně Karmelu (156/236). Jedeme asi 15 km po silnici Haifa – Nazaret po křižovatku Cómet Jagur a zde odbočíme doprava a jedeme až na parkoviště kibucu. Odtud jdeme po značené stezce Společnosti pro ochranu přírody (Chevra LeHagana HaTéva) k údolí. V místě, kde stezka klesá do údolí, vystoupíme na horní stezku, která je mezi dvěma útesy, které vyčnívají svojí západní stěnou. Asi po 100 m úhlopříčného výstupu téměř až k hřebeni jdeme k hraně horního útesu a pokračujeme na jeho spodní části po cestě, která se stane dobrou, až dojdeme k jeho převislé části, na jejíž pravé straně je hluboká štěrbina. Zde začínají výstupy, které mají výšku 40 metrů. Ze známých cest zde lze jmenovat Signon (= styl, 4+), Pirurim (= drobinky, 5), Barad (= kroupy, 6), Lejcanim (= klauni, 4+) a Kirkas (= cirkus, 5).

14. Nachal Galim

Je to nejvyšší útes na Karmelu, vysoký asi 30 metrů, který se nalézá vedle rezervace Chaj Bar (Tirat HaKarmel). Útes se nalézá na jihovýchod od University v Haifě na jižním svahu údolí Nachal Galim (152/239), asi 500 m po spojení údolí Nachal Kalach a Nachal Dorim. K útesu lze přijít pěšky z Tirat Karmel, ale lepší je sestoupit po značené stezce Nachal Galim, která začíná asi 500 m za Universitou (asi kilometr před odbočkou do Švejcarija HaKcara) a klesá cestou Nachal Chok do Nachal Kalach nebo přes samotný Nachal Kalach. Od spojení těchto wádí asi kilometr k útesu. Místo je doporučeno na jaře, když je tato oblast v květu. Ze známých cest jmenuji Sachlavan (6-), Roš Blok (= čelo bloku, 6-), Kéšet (= oblouk, 5), Dérech Alon (= dubová cesta, 3), Retivut (= vlhkost, 6-), Adler Horst (5+) či The Power of Love (= síla lásky, 6b). Už přes 10 let se zde nesmí lézt.

15. Nachal Sfunim

Na jih od silnice č. 4 mezi místy Megadim a HaChotrim (150/238).

16. Megadim

Jedeme po silnici z Tel Avivu do Haify. Asi 4 km na sever od Atlitu (asi 10 km před Haifou) jsou oproti Megadim (Megadim nalevo, údolí napravo od silnice). Toto údolí (149/236) má skaly po obou svých stranách (Megadim Darom a Megadim Cafon). Jednou z těžkých cest je zde např. cesta Knocking on Heaven's Door (= klepání na nebeská vrata, 5.11d, Megadim Darom) na jižní stěne, kterou udělal v roce 1995 Joav Nir (nejtěžší izraelská cesta té doby lezená s přirozeným jištěním zespodu). Z dalších cest jsou známé HaGag (= střecha, 6c), HaCharic HaOfki (= horizontální puklina, 6b = 5.10c, Megadim Darom), HaChor HaŠachor (= černá díra, 6a = lehká 5.10) či Gorilot BeArafel (= gorily v mlze, 5.10, Megadim Cafon). Všechny jmenované cesty vylezl Joav Nir. Skály mají výšku kolem 25 metrů. Lezení je zde zakázáno a přitom je to nejlepší místo na Karmelu k lezení.

17. Machcevot Kadumim (= bývalé kamenolomy)

Viz mapa Karmelu 1 : 50 000 (1518/2370). Z Tel Avivu jedeme po silnici č. 2 směrem na sever a mezi místy Atlit a Megadim odbočíme doprava na cestu č. 721. Těsně před vesnicí Bejt Oren je prudká zatáčka doleva a na její vnější straně je parkoviště, po jehož stranách jsou skály (nalevo je bývalý kamenolom; napravo, za zábradlím, jsou asi 10 - 15 m vysoké lezecké terény). V byzantském období zde byly starověké lomy (kameny z nich byly použity na stavbu míst jako Chirbet Rakit a Chirbet Šalala). Je zde asi 10 – 15 cest obtížnosti 5.7 – 5.11 (ve francouzské stupnici mám informaci 5b až 7c). Jsou zde tři výstupy s přirozeným jištěním obtížnosti 5b, 5c (puklina) a 6a. Na boulderu je puklina 6b+. Při lezení stylem top-rope je nahoře dobrý strom a nýty. Dnes je zde povolen pouze snapling. Z jeruzalémského předměstí Kiryat Yovel je to sem autem 152 km.

18. Nachal Oren

Nalézá se v trojúhelníku mezi místy Dalijat el-Karmel, Isfija a Bejt Oren.

19. Ramat HaNadiv

Toto místo je asi 40 km na jih od Haify na okraji Karmelu. Nalézá se asi 500 m na sever od ostré zatáčky, když stará cesta Haifa – Tel Aviv přetíná železnici. Když přijíždíme k tomuto železničnímu přejezdu, vidíme již skály ve svahu nad sady banánovníků. Útes je asi 200 m nad cestou a dělí se na dvě oblasti, mezi nimiž je asi stometrová proluka, ve které stoupá zřetelná cesta. Útes je složený většinou ze žluté skály, která se v lehčích cestách snadno drolí, ale těžké cesty mají většinou výbornou kvalitu. Ze zdejších výstupů, které mají výšku 30 až 40 metrů, stojí za zmínku cesty na severním útesu Zea Kara (= studený pot, 3+), Dardéret (= sutisko, 4+), Haradot (= sestupy, 2), Gijus Chul (= zahraniční verbunk, 6-), Imun Kájic (= letní výcvik, 5) a Imun Chóref (= zimní výcvik, 4+). Na jížním útesu to jsou pak Amárti Lach (= řekl jsem ti, 4+), Chiluc (= vyproštění, 4), Avtacha (= jištění, 4+), Avtacha Šva (= zrádné jištění, 5-), Bitachon (= bezpečí, 4+), Sitvani (= podzimní, 4) a Bitúach Chájim (= životní pojistka, 6). Z jeruzalémského předměstí Kiryat Yovel je to sem autem 125 km.

20. Nachal Mearot (= údolí jeskyní, Šmurat Téva Nachal Mearot)

Údolí se nachází asi 350 metrů na východ od silnice č. 4 mezi 186 a 187 km mezi Haderou a Haifou (asi 30 km od Haify na odbočce doprava mezi mošavem Geva Karmel a kibucem Ein Karmel, které jsou po levé straně této silnice). Výstupy zde mají výšku v rozmezí 15 až 50 metrů. Z výstupů, které zde byly vylezeny, stojí za to jmenovat cesty HaGuš (= hrouda, 3), Maale Mata (5), Kochava (6), Hamcaot (= vynálezy, 6), Chidušim (= novoty, 5+), Bakbuk (= láhev, 6 nebo A1), Nesiga (= ústup, 4+), Rakéfet (= brambořík, 3), Gilajon Išum (= trestní rejstřík, 5), HaŠofet (= soudce, 4+), Hitbazut (= ponížení, 4-), HaTabun (= pec na chlebové placky, 3-), Charlie, Chaplin, Vardit (= pták Carpodacus, 4-), Tristramit (4), Slait (= pták Oenanthe, 5+), Alimon (4+), Lach (= vlhká), Lo (= ne), Narkis (= narcis, 5), Goldmond (5), Chimum (= rozehřátí, 5), Beer (= studna, 3), Maamac Jéter (= zvýšená námaha, 5+), Zichronot (= vzpomínky, 4), Dimdumim (= soumrak, 4+), Tutim (= jahody, 4+), Leksikon (2+), Hacaga Rišona (= první představení, 4-), Chipazon (= spěch, 4+), Hacaga Šnija (= druhé představení, 4). Dříve to bylo jedno z nejhezčích a nejpopulárnějších lezeckých míst na Karmelu. Dnes je zde z bezpečnostních důvodů povolen pouze snapling, neboť toto místo je hojně navštěvováno turisty (je to přírodní rezervace s krásnou přírodou a místo, kde žil prehistorický jeskynní člověk).

21. Muchraka

Z Haify jedeme po silnici č. 672. Kdybychom z ní po 14 km jízdy odbočili doprava na silnici č. 721, dojeli bychom asi po 3,5 km jízdy k lezeckým terénům Machcevot Kadumim. My však pokračujeme po silnici č. 672 dále přes Isfiji a odbočíme po dalších asi 6 km jízdy doleva (šipka ukazuje na směr Carmelitan Monastery) směrem ke klášteru Muchraka (Deir el-Muchraka), kde se podle Starého zákona utkal prorok Eliáš s proroky Baalovými při zápalné oběti Bohu. Muchraka je relativně nová lezecká oblast (stará asi 5 – 6 let). Pokud jedeme od Tel Avivu po silnici č. 2 nebo č. 4 (paralelní, asi 2 km od sebe vzdálené silnice), odbočíme z těchto cest doprava na silnici č. 70. Na křižovatce Cómet Elijakim (je přes ni most) odbočíme doleva směrem na Dalijat el-Karmel a po 7 km jízdy odbočíme doprava na značce Carmelitan Monastery. Z této cesty odbočíme po chvíli doleva na cestu označenou jako „Derech Nof Karmel“, která se asi po 150 m mění na prašnou cestu. Po ní jedeme (mineme odbočku doprava, až se cesta prudce zatáčí doleva (v této zatáčce je cesta široká a lze zde parkovat). V místě před zatáčkou sestoupíme po keři a stromy zarostlém svahu ke skalám. Jsou asi dva kilometry od Muchraky. Jde o jeden skalní masív, kde jsou všechny dosud lezené cesty. Jedna cesta, opatřená nýty je asi o 20 m níže a doprava. Skály mají asi 10 cest obtížnosti 5c – 7c (francouzské stupnice) o výšce 7 až 20 metrů. V létě je nejlepší přijít lézt po poledni (až do večera jsou ve stínu). Asi 5 nebo 6 cest je zde opatřeno nýty. Lehké cesty zde nejsou. Nejtěžší cestou je zde výstup v pravé části stěny s názvem See you in your next life (= nashledanou v příštím životě, 7c+ , 5.12d ), kterou vylezl Mark Pretty. Nalevo od ní následují cesty Ejkl (5c), Džejkl (5c), Good time, bad time (6c+), bezejmenná (7a+), In the evening (6a – 6a+, s malou střechou nahoře) a On flash (6c – 6c+). O pár metrů níže doleva je cesta obtížnosti 6c+ s dvojím jménem – Chermeš mechani (= strojní srp) nebo Nachaš céfa (= zmije). Dvě cesty se v této oblasti lozí s přirozeným jištěním.

22. Machceva HaZichron Jaakov (známé jako Binjamina)

Na mapě 1 : 50 000 (1480/2180) je to místo, nalézající se několik km od Zichron Jaakov (30 km od Haify směrem na Tel Aviv). Směrem od Tel Avivu jedeme po silnici č. 4 a na křižovatce Comet Binjamina odbočíme doprava na silnici č. 653. Z ní po chvíli odbočíme doleva na silnici č. 652 směrem na Zichron Jaakov. Po více jak 4 km jízdy z ní odbočíme doprava na silnici č. 654 vedoucí na Aviel (je asfaltová a není označena). Asi po 1,3 km jízdy odbočíme doleva na polní cestu, která nás dovede k pozemku osázenému malými stromky, za nímž stoupá vzhůru. První odbočka doleva, která klesá, nás dovede až k lomům. „Zichron“ je starý kamenolom z byzantského období. Asi 8 - 10 m vysoká skála má většinu výstupů opatřených nýty. Je zde 23 cest obtížnosti 5b až 8a a ještě lze kolem 10 udělat. Obvykle se zde lozí top-rope. Není zde žádný výstup s přirozeným jištěním. Mezi nejznámější cesty zde patří Inkvizicija (8a francouzské stupnice) či Šalom Chaver (= Sbohem příteli, 6b+). Místo je pěkné, ale prestože je to poměrně krátká stěna bez převisu, těžší cesty jsou poměrně náročné na prsty (mnohdy jen dírky na jeden prst). Vzhledem k tomu, že jde o starobylý lom, je povrch skály opracovaný a lezení tudíž obtížné.

Okolí Tel Avivu

23. Bejt Arije

První chráněná oblast, kde je povolena horolezecká činnost. Na mapě 1 : 50 000 (1550/1610). Ke skalám jedeme po hlavní cestě z Jeruzaléma na Tel Aviv, odbočíme doprava na Roš HaÁjin na silnici č. 444 a později na křižovatce Cómet Rantis doprava na cestu č. 465, která nás dovede do vesnice (jišuvu) Bejt Arije (z Kiryat Yovel v Jeruzalémě 67 km). U vchodu do oploceného jišuvu lze vyzvednout klíče od branky, kterou vede těsně za plotem jišuvu svah k útesům v horní části údolí Nachal Šila. Lezení je nejvhodnejší odpoledne od 12 – 13 hod., kdy jsou skály ve stínu. Je zde celkem 60 cest ve třech skupinách skal. Skály mají řadu cest opatřených nýty a nahoře řetězem s karabinou na zavěšení lana při lezení „top rope“. Na polici u dolní části skal slaníme. Nahoru lze vystoupit po skalách v blízkosti branky. Cesty začínají na terase na úbočí údolí a mají výšku maximálně 20 – 30 metrů. Mezi nejznámější patří cesty HaNamir – Logic (5.12d s nýty) v oblasti HaMadrega (= schod), Kele 4 (= vězení, 5.10c, 25 metrů) či HaTikra (= strop, 5.11a, vylezl jako první Joav Nir). Od skal je výjimečně překrásný výhled na údolí a okolní pahorky se skalami, Patří k jednomu z nejlepších a nejkrásnějších lezeckých míst v Izraeli.

24. Šilat

Viz mapa Okolí Jeruzaléma 1 : 50 000 (1513/1479). Asi 40 km od Jeruzaléma se nalézají skály Šilat. Z Jeruzaléma jedeme po hlavní cestě na Tel Aviv a na křižovatce Latrun odbočíme doprava na cestu č. 3, na křižovatce Beit Choron odbočíme doleva na cestu č. 443 a po ní dojedeme na křižovatku Šilat (Cómet Šilat), kde odbočíme doprava. Dojedeme na kraj vesnice Šilat a odbočíme doleva směrem na Kfar Makabiim. Odtud odbočíme na první prašnou cestu doprava a jedeme, až dojedeme ke kovové věži. Zde auto zaparkujeme a scházíme po svahu dolů směrem do údolí Wádí el-Malaki, které přechází do Nachal Modiim. Ve svahu jsou zde skály, vysoké až 25 metrů, na kterých je celá řada hodnotných cest, opatřených nýty a nahoře řetězi s karabinami se zámkem na zajištění při lezení „top rope“. Lozit zde začali v r. 1992 horolezeci Amnon Šiloni a Alon Hod. Celkem je zde 17 cest. Asi osm cest s nýty (až do obtížnosti 5.12), tři cesty pro lezení s přirozeným postupovým jištěním (obtížnost 5.9 – 5.10a) a tři cesty pro „top rope“ lezení (cesty mají výšku 13 – 15 metrů). Mezi nejznámější cesty patří Elohim Jodea (= Bůh to ví, 5.12a s nýty), kterou udělal dnes 39-letý izraelský špičkový lezec Alon Hod. S přirozeným jištěním lze jmenovat cestu Oki (5.9, 24 metrů). Přístup k cestám je pohodlný po úzké terase pod skalami asi uprostřed prudšího svahu. Jelikož je zde na jaře dopoledne slunce, doporučuje se začít zde lézt až po obědě. V září jsou skály ve stínu již od rána. Směřují na SSV (30° ).

Okolí Jeruzaléma

25. Mearat Šimšon (= Samsonova jeskyně)

Viz mapa Okolí Jeruzaléma 1 : 50 000 (1527/1302). Z Jeruzaléma jedeme přes Ein Kerem přes vesnici Ramat Raziel k městu Bejt Šemes. Na křižovatce Eštaol odbočíme doleva, přejedeme křižovatku Šimšon a jedeme až k cestě odbočující doleva. Po ní jedeme až na její konec u cementárny (z jeruzalémské čtvrti Kirzat Jovel je to až sem autem 29 km). Odtud pokračujeme pěšky po modré značce údolím Nachal Sorek, přejdeme po skalách přes potok a stoupáme vzhůru k jeskyni (ta je vidět již z prašné cesty), která je pod vrcholem hory (ta je koncem hřebene sbíhajícím z hory Šimšon. V jeskyni uslyšíme netopýry, po její levé straně jsou do skály vytesané starobylé schody k překonání skalnatého terénu. Jeskyně se nalézá asi 5 km na severovýchod od města Bejt Šemeš v údolí Nachal Sorek. Na vnější straně jeskyně jsou cesty o výšce až 30 metrů a obtížnosti 5.7 – 5.8 (ale i těžší – 5.10). Lze zde lozit top-rope i s přirozeným jištěním. Je zde ještě řada nových lezeckých možností. Dnes je zde povolen v délce 200 m na obě strany od jeskyně od června do prosince snapling.

26. Nachal chalilim (= údolí píšťal)

Viz mapa Okolí Jeruzaléma 1 : 50 000 (1656/1348). Z Jeruzaléma jedeme po silnici směrem na Tel Aviv. Po chvíli uvidíme přes silnici most. Zde odbočíme doprava do městečka Mevaséret Cijon. V něm projedeme první křižovatku se semafory přímo, na druhé křižovatce (s kruhem uprostřed) odbočíme doprava a hned do první ulice doleva. Asi po 150 metrech jízdy vidíme nalevo nejvyšší část údolí Nachal chalilim (z jeruzalémské čtvrti Kiryat Yovel je to necelých 12 km jízdy autem). Sestupujeme úzkým údolím po zelené značce a asi po 15 min. chůze dojdeme ke skalním stěnám s jeskyněmi po obou stranách údolí (lze také dojet autem na konec nižší části tohoto městěčka 2 min. pěší chůze od skal). Po pravé straně jsou nižší skály s jeskyněmi, kde je lezení zakázáno. Na levé straně údolí jsou dvě skalní stěny z křídy a písku (pozor při lezení – na některých místech jsou volné kameny, ale obecně jsou cesty v pevné skále). Levá o šířce asi 20 m má výšku zhruba 10 metrů.. Pravá je nižší a má šířku asi 10 m. Na těchto skalách není lezení oficiálně povoleno. Lezec, který cesty a stanoviště osadil nýty, je sem dal pro vlastní potěšení (pečlivě a odborně). Každý zde leze jen na svoji vlastní zodpovědnost. Při pohledu na skály od jihozápadu jsou zleva doprava cesty Boulder (6a), Hangover (7a+, jeden nýt a nahoře stanoviště), Mud (6a, nahoře stanoviště se dvěma nýty, klasické lezení), -? (velká střecha), Grey Diamond (6b, v cestě nýty a nahoře stanoviště), Light of Happiness (6, nýty a nahoře stanoviště), -? (6a+), The boot „Little Italy“ (6a, klasické lezení), Little Chimney (6), Pitrija smól (= levý hřib, V4, boulder), -? (6), Pitrija jamín (= pravý hřib, V5, boulder), Waves (6c), Rest in the Cave (6, klasické lezení), The Little Crack (6, v cestě nýty a nahoře stanoviště), The Lizard (7c+, nahoře dva nýty pro jištění top-rope), On the Finger Tips („long reach“, 7a) a Sneaking from the Side (6a).

27. Nachal Kesalon

Viz mapa Okolí Jeruzaléma 1 : 50 000 (1540/1321). Z jeruzalémského předměstí Kiryat Yovel jedeme autem přes Ein Kerem po silnici č. 395. Projedeme vesnici Ramat Raziel, za ní odbočíme na křižovatce tvaru T doprava a sjíždíme po silnici až k zatáčce, kde je napravo prašná cesta a pod stromy stoly s lavicemi k oddechu. Sem dojedeme po 16 km jízdy. Odtud scházíme (či sjedeme nad skály autem) po modré značce do údolí Nachal Kesalon (hebr. Nachal = údolí), která vede k jeskyni Mearat Bnej Brit. Asi v polovině sestupu uvidíme po pravé straně o několik metrů níže krásný vysoký cypřiš. Tam se nalézají asi 24 metrů vysoké skály. Dosud jsou na nich čtyři cesty obtížnosti až 6c (tři z nich jsou opatřeny nýty – Chermonova, Finta a Horní stěnka), dalších pět cest obtížnosti 5 jsme zde vylezli s přirozeným jištěním (Táchat, Pinat mi Smól, Pinat šel Igor, Maslul šel Vitalik, Acharej Pina) a další čtyři cesty top-rope (Převislé křídlo aj.). Asi o 100 m níže jsou na téže straně dvě skupiny skal, kde jsou také pěkné výstupy. Na opačné straně údolí vidíme vysoké, žlutě zbarvené skály (dosud jsou tam dvě cesty, ale také obrovský kámen na spadnutí), které jsou dosti zarostlé rostlinami. Na téže straně údolí o několik set metrů blíže k jeskyni Mearat Bnej Brit je skupina asi 20 m vysokých skal, které sice dosud nejsou kultivované, ale je zde pěkné lezení (asi v polovině výšky skal zde vidíme pro ně typickou jeskyni). V srpnu 2001 jsme zde otevřeli (napravo od velké jeskyně okolo jeskyňky - ptačího hnízda – která je asi 5 m nad zemí) poměrně obtížnou cestu (top-rope, neb je v nejtěžších partiích bez možnosti přirozeného jištění), kterou jsem nazval Kóach Lo Ozér (Síla nepomůže, 6c), se třemi variantami dole a dvěma nahoře. Řada dalších možností pěkného lezení.

28. Nachal Karmila

Pokud bychom sešli údolím Kesalon až do údolí k jeskyni a vydali se po červené značce směrem na Eštaol, uvidíme po pravé straně údolí Nachal Karmila (vhodnější je sem dojet autem po prašné cestě z Eštaol, která vede až k jeskyni Bnej Brit). Vjedeme-li do údolí Nachal Kesalon od Eštaol, je údolí Nachal Karmila hned na počátku nalevo. Jdeme jím po zelené značce. Nejpve se jde vyschlým korytem, kde je mnoho rostlin, keřů a popadaných stromů, poté stezka po skalnatém dně stoupá a nalevo vidíme na východ obrácené skály. Jsou nahoře těsně pod vrcholem úbočí. Těsně pod skalami je strom – rohovník. Na vrcholu skal je možno prakticky všude vytvořit stanoviště k jištění. Je zde vylezeno již několik cest: HaPina HaGadola (= velký kout, 5.8b), HaPina Hagadola BeKalut (= velký kout lehce, 5.7), Chazak (= pevná, 5.7 – 5.8b), Boc Javeš (= suché bláto, 5.9b) a Šavur (= lámavá, 5.7). Skály mají výšku přes 30 metrů, výška výstupů je 20 až 25 metrů. Pěkné lezení v nádherném údolí s krásným výhledem z vrcholu skal.

29. Neve Daniel

Viz mapa Okolí Jeruzaléma 1 : 50 000 (1632/1207). Asi 8 km na jihozápad od Betléma je u usedlosti Neve Daniel vysoký útes, který má lezecký potenciál. Na jeho vrcholu je několik pevně zasazených ok, která se používají na slaňování.

30. Šejch Marzuk (Šmurat Har Giora)

Viz mapa okolí Jeruzaléma 1 : 50 000 (1578/1281). Jedeme z Jeruzaléma po cestě č. 386 (údolím Nachal Sorek) směrem na Beit Šémeš. Zastavíme a auto zaparkujeme po prudké zatáčce u značky s nápisem Nachal Katlav. Po silnici se vrátíme kousek zpět (až za velkou prudkou zatáčku). Po pravé straně je turisticky červeně značená stezka vedoucí vzhůru na horu Har Giora (z jeruzalémské čtvrti Kiryat Yovel to je po silnici asi 15 km). Vystoupíme téměř na vrchol hory a zde po mužíky značené cestě odbočíme doleva a dojdeme k horní části skal (ke skalám je třeba slanit). Skály jsou kultivované (jsou zde čtyři skupiny skal). Je to velice pěkné lezení až do výše kolem 25 metrů. Je zde 27 cest obtížnosti 4 až 6. Průvodce po skalách sepsal a jedním z prvních lezců zde byl jeruzalémský, dnes 69-letý horolezec Andrea Anati (stále aktivní horolezec) a Joni Pantenovič. Nejvhodnější doba k lezení je ráno až do 13 - 14 hod. odpoledne. Výtečná skála na lezení. Na skále nejsou žádné stabilní umělé pomůcky jako skoby či nýty. Mezi nejkrásnější cesty na těchto skalách (tři hvězdičky) patří Sajonára (= jde o japonský pozdrav, obtížnost 4), nejkrásnější z lehkých cest, HaŠakšuka (= což je jídlo z vajec a rajčat, ale jde o slovní hříčku odvozenou od heberejského slova lešakšek značící klepat se strachy, obtížnost 5-), jedna z nejpopulárnějších cest a nádherná cesta HaAkaviš HaCahov (= žlutý pavouk, obtížnost 6-). Dvě hvězdičky dostaly cesty Ojver Chuchm (= v jidiš “nemudruj”, 5-), Lifnej Sinaj (= před Sinajem, 4+), El-Asad (= arabsky “lev” či mužské jméno, 5-), Vibram (4+), La Mulata (= mulatka, 4+), Kongo (4+) a Kavernina (= což je italsky jeskyňka, ale opět jde o slovní hříčku – Chanina zde při prvovýstupu použil k jištění frend a přítel [anglicky friend]se v heberejštině řekne chaver, takže frend šel Chanina = Chaninův “frend” = chaver šel Chanina = Chavernina [ch se píše v heberejštině stejně jako k]). Jednou hvězdičkou jsou označeny Keev Béten (= bolest břicha, 4+), HaAlachson (= úhlopříčka), Don Juan (A0, 4+), El-Foren (= arabská pec na chlebové placky [v cestě peče slunce], 4), HaArubonet (= komínek, 4) a Nova (= nová hvězda, 5). Další cesty jsou Lo BeChóref (= ne v zimě, 4+), El-Ahbal (= v arabštině “blbec”, 3), HaSling HaKachol (= modrá smyčka, 5-), Barad (= kroupy, 4), … (4) či Spígolo (= italsky “kout, roh”, 3). Zespodu nebyly dosud vyvedeny cesty Tips (= konečky, 6-), HaJanšuf (= sova, 6+), Little Brother (6-), Kleo (= zkratka psa jménem Kleopatra, 6) a Kiss Him (5+) pro nemožnost zajištění (nýty zde nejsou).

31. Jeruzalémské dolomity

Viz mapa Okolí Jeruzaléma 1 : 50 000 (1654/1297). V Jeruzalémě na cestě z Kirijat Jovel (Kiryat Yovel) do Hadassy na svahu spadajícím do Ein Kerem je skupina skalek o výšce 3 – 7 metrů. Je zde celkem 44 cest (včetně tří traverzů) o celkové délce 240 metrů. Všechny lze lézt bez lana, i když na ty nejtěžší těm, kteří zde ještě nebyli, lano doporučuji. Cesty mají obtížnost III. až VI.b. Jsou vhodné pro trening po práci. Tři z cest – Lexovi, Slávkovi a Slávkovi přímo – jsou nazvané na paměť Lexy Himera a Slávka Bílka, kteří se v r. 1994 nevrátili z expedice na Broad Peak domů. Nejtěžší cestou je zde Ozvěna z Great Falls, převislou Nejtěžší, fyzicky nejnáročnější traverz Kyvadlo (18 m), nejpěknější Nová středem, odvážnou Odvážná přímo a ještě odvážnější Sergejova přímo. V létě jsou na lezení nejvhodnější brzké ranní hodiny či pozdě odpoledne. Většina cest je obrácena zhruba na sever. Skály shlížejí na kostel, ve kterém je jeskyně, kde se podle tradice narodil Jan Křtitel.

Cesty na všech skalkách zprava doleva: Trpasličí přímo (III.), Trpasličí (III.), Goliášův schod (III.), Rohová (IV.), Sergejova přímo (IV.+), Sergejova (IV.), Odvážná (IV.), Přes břicho (III.), Nejkratší (III.+), Královský traverz (zleva) (IV.), Krátká (III.), Přímá (III.), Šikmá (III.), Davidova lest (III.+), Vánoční (V.+), Kousavá hrana (III.+), Vzpomínka na Carderock (VI.a), Ozvěna z Great Falls (VI.b), Nejtěžší (VI.a), Vytoužená zprava (IV.), Vytoužená (III.+), Lexovi (IV.), Slávkovi (IV.+), Slávkovi přímo (V.), U-traverz (zprava) (IV.+), Kyvadlo (V.), Chmurný kout (IV.), Americká (III.), Pod dubem pravá (III.+), Pod dubem střední (III.+), Pod dubem levá (III.), Nová zprava (IV.), Nová středem (V.), Pánů z Bubna (V.), Litická (III.), Přes nos (III.), Hrbatá (III.), Muší čaj (III.), Zlatá střední (III.+), Novoroční (III.), Pohoda (III.), Sergejova hrana (III.+), Moje varianta (III.+) a Poslední (III.).

32. Gaj Ben Hinnom (=údolí synů Hinomových)

V Jeruzalémě v údolí Hinnom u Starého města oproti hoře Sion se nalézá široká skalní stěna. Je na ní celkem 101 cest o maximální výšce 17 metrů a obtížnosti 5.4 – 5.14. Nejtěžší cesty jsou opatřeny nýty. Směřují na SSV, takže lezení je vhodné již od rána (skály jsou ve stínu). I když většinu cest lozí lezci stylem top rope, lze celou řadu i těžkých cest lézt pomocí postupového jištění zespodu. U žádné z takovýchto cest nelze použít nýtů, které jsou zde osazeny. Nejznámějšími z těžkých cest jsou zde výstupy Drakula, Mail Box a „G“ . Velmi pěknou cestou je zde cesta Rafi. Mezi pěkné výstupy s přirozeným jištěním patří HaSédek HaSmali, HaSédek HaJamani, HaCharic HaTachton, Traversa, Jadájim/Raglájim, Miškafájim, Dérech HaEc, Imbroglio, HaSijach HaKocani, Jim’s Buttress, Mefacéach HaEgozim, Dodžori, HaCharic HaGadol, HaŠéked, HaŠéked HaKal, HaKacar či Nottingham Fissure.

Přehled všech výstupů na skalách zprava doleva: HaSof Šel Rani (= Raniho konec, 5.8), Nottingham Fissure (5.8), HaKacar (= krátká, 5.9-), Bli Tovot (= bez slitování, 5.10d), Oj Ze Koev Li (= ach to bolí, 5.11d), Mami (5.8), Bill’s Pinky (5.10a), HaŠéked HaKal (= snadný mandloň, 5.5), Dodžori (5.8+), HaŠéked (= mandloň, 5.7), Chatul BeMagafájim (= kocour v botách, 5.10), Bilbi (5.12b), HaMagnezium (5.11d), HaTitanium (5.12c/d), HaCharic HaGadol (= velký zářez, 5.8), HaChorčik/HaČupčik (= dírka/špička, 5.11d), HaMelachuti Šel Viktor (= Viktorova umělá, 5.10c), HaMelachuti Šel Volf (= Wolfova umělá, 5.10d), Koko (5.10a), HaMadaf (= polička, 5.9), Balerina (5.10a), Ecbaajot (5.10c), Ec HaZájit (= oliva, 5.4), HaPina Šel HaBolder (= kout boulderu, 5.11), BeEmca HaBolder (= uprostřed boulderu, 5.10b/c), HaCharic HaRatuv (= mokrý zářez, 5.10a), HaCharic HaJaveš (= suchý zářez, 5.9+), MiSmól LeCharic HaJaveš (= zleva od suchého zářezu, 5.11c/d), Švil HaChalav/Kipa Sruga (= mléčná dráha/háčkovaná jarmulka, 5.8+), HaJadit (= držátko, 5.8), BeEmca (= uprostřed, 5.9), HaMaslul Šel Šaj (= Šajův výstup, 5.8+), Lamed (= “L”, 5.10a), Mail Box (5.12d), MaŠemo (= jaký má název, 5.12c), HaB-55 (5.10c), B=55 direct (5.11a), Ben HaB-55 VeHaB-52 (= mezi B-55 a B-52, 5.12a), B-52 (5.10a), HaMaslul Šel Adina (= Adinin výstup, 5.8), HaAroch Im HaMeara (= dlouhý s jeskyní, 5.7), HaAroch (= dlouhý, 5.7), Mitáchat LeChacavim (= pod ladoňkami, 5.10c), HaMaslul Šel Brus (= Brusův výstup, 5.10a), HaKidron (= Cedron, 5.10b/c), Jim (5.11d), „G“ (5.12c), G LeAniim (G chudých, 5.12a), Molech (= Moloch, 5.10), Jom Šiši Ha13 (= pátek třináctého, 5.12b), HaChor HaŠachor (= černá díra, 5.12b), HaZéret (= malíček, 5.10c), ZeHu Ze (= to je ono, 5.10a), Zea Kara (5.9+), Rafi (5.9), Rokenrol (5.11d), Disko Tango (5.11c), Uc Li Guc Li (= Rumpelstiltskin, 5.12d), Long Reach (5.10b), Ben HaAfílu Patar LeLong Reach (= mezi Afílu Patar a Long Reach, 5.10c), Afílu Patar (= dokonce vyřešil, 5.10b/c), Afílu Patar direct start (5.11a), HaSavta Šel Šaj (= Šajova tetička, 5.12a), HaSimfonija (5.12a/b), Mefacéach HaEgozim (= louskáček, 5.8), HaTraversa Šel Šaj, HaGéšer (= most, 5.7), Jim’s Buttress (5.8), HaSíjach HaKocani (= trnitý keř, 5.7+), Imbroglio (= potíž, 5.8+), Dérech HaEc (= cesta stromu, 5.7+), Dérech HaEc direct (5.10c), „V“ (5.10b), V direct finish (5.10d), Sulam Jaakov (= Jakubův žebřík, 5.12a), Ozen HaPil (= sloní ucho, 5.11c/d), Jo Kipur (5.10a), Sukot (5.10c), Miškafájim ( = brýle, 5.7+), Chikuch (= tření, 5.9-), HaTraversa (5.8 – 5.10), Jadájim/Raglájim (= ruce/nohy, 5.8+), Giant (5.12a), Maslul Šel Liron (= Lironův výstup, 5.12++), Drakula (5.13a), Šlambur (5.13c?, A1), HaPil HaLavan (= bílý slon, 5.11c/d), Ecbeoni (= prstíková, 5.9+), Ecbaoni Echad (5.10c), HaCharic HaTachton (= spodní zářez, 5.7), Rošem (= dojem, 5.8), Gmar Matchilim (= finále začátečníků, 5.10a), Colélet Cahuba (= žlutá ponorka, 5.9), HaSédek HaJamani (= pravá spára, 5.8), BeEmca (= uprostřed, 5.10?), HaSédek HaSmali (= levá spára, 5.8), Maslul Kaše (= těžký výstup, 5.12c/d), Poktim (5.12c), Nurit VeNaama (5.3) a HaJatom (= sirotek, 5.7).

Judská poušť

33. Ein Fara (Šmurat Nachal Prat)

Druhá chráněná oblast, kde je povolena horolezecká činnost. Viz mapa Judská poušť – sever 1 : 50 000 (1786/1397 až 1789/1378). Z Jeruzaléma jedeme směrem na Neve Jakov a odbočíme na Anata (Anatot). Ve vesnici Almon u značky „Farma s koňmi“ odbočíme doprava a po prašné cestě s červenou značkou sjíždíme v serpentinách až na dno údolí Wádí Fara (je to součást údolí Nachal Prat [arabsky Wádí Kilt], které vede až do Jericha). Z Kirijat Jovel v Jeruzalémě to je asi 26 km. Odtud jdeme doleva na západ (proti proudu) směrem ke klášteru (ruský ortodoxní klášter, který funguje teprve pět let – předtím zde byly pouze jeho ruiny) a k prameni Ein Fara (Ein Prat). Kaňon jde ve směru východ – západ a dnes je povoleno lozit na jeho severní straně. Lezecké terény jsou po obou stranách cesty (nalevo [jih] je dnes lozit zakázáno; nejvyšší cestou o výšce 50 m je cesta ve stěně nad klášterem, která se jmenuje Arubat HaMinzar = klášterní komín, 5.7 s přírodním jištěním, dnes je uvnitř kláštera). Nýty, které byly na této jižní straně, nedávno Rašut Šmurot HaTéva v Izraeli (Úřad přírodních rezervací) odstranila. Je zde celkem asi 70 cest o maximální obtížnosti 5.13a (4+ až 7C+). Mnoho cest je opatřeno nýty. Mezi krásné cesty patří Asparagus (na jižní zakázané straně), Godzila či HaJated. Populární cestou s nýty je Džeremíja, kterou vylezl švýcarský lezec Pilippe Stoulčt. Mezi klasické cesty patří vzhledově nejkrásnější Arubotájim, velice příjemná cesta, která nám nabídne v horní části nádherný „sokolík”. Jelikož se toto místo nalézá v Judské poušti, je vhodné začít lézt brzy ráno (za horkých letních dnů je zde příliš horko). Cesty po pravé straně (asi 30 m vysoké), směřující na jih (severní strana), jsou od rána na slunci. Podle řady izraelských lezců je to jedno z nejlepších lezeckých míst v zemi.

Přehled výstupů (nejkrásnější cesty mají čtyři hvězdičky): Siftach (= počátek, ***, 6A+), Trauma (***, 5+), Alachsonájim (= dvě úhlopříčky, **, 5), Šokolad šachor (= černá čokoláda, ***, 6A+), Plastelina (***, 6A), Arubotájim (= dva komíny, ****, 5+), Mischak Jeladim (= dětská hra, ***, 6A+), Chom Juli Ogust (= vedro července srpna, ****, 6C), HaJated (= klín, ***, 6B), Tension (**, 7A), HaSmól HaChadaš (= nová doleva, ***, 7A), Kalabuš Kahir (= káhirské vězení, ****, 7C+), Džeremíja (= Jeremiáš, ****, 7C+ = 5.13a), Transela (****, 6C), Bonbon (***, 6B), Lola (**, 6B+), Charic Gvina (= sýr s děrami, ***, 4+), HaCharic HaAntika (***, 6B), HaMaslul LeJoav (***, 7C), Pigs in space (****, 7A), HaMizvada (= zavazadlo, **, 7B+), Jigsaw puzzle (**, 6A), Šotrim VeGanavim Mesachkim Toféset (**, 6A+), p.k. 32 (***, 7C), Chevron MiAz VeLeTamid (**, 7B+), Batman (***, 6C), Marak HaJom (= dnešní polévka, ***, 6C+), Malkišua (**, 5-), Zaazua (= otřes, ***, 5-), HaMaslul AlŠemo Šel Džibril Radžub (****, 7A), Vilde Chaje (= divé zvíře, ****, 7A), Miksta Gril (***, 7B+), Simptomim Šel Teruf (= příznaky šílenství, **, 7B+), HaMitmache (= specialista, ***, 6B), Asparagus (****, 6B+ = 5.11a), Max (***, 7C+), Beginner’s mind (***, 5-), Epidermis (**, 6C), Mikroskop (****, 5+), HaHungarim (= Maďaři, ***, 7B+), Vajehi Or (= budiž světlo, **, 5-), HaPsanter (= klavír, ****, 7A+), Šilgija VeŠéva HaGamadim (= Sněhurka a sedm trpaslíků, ***, 6B), HaFistukija (***, 6C+), Mesibamba (***, 6C) a HaDuvdevan (= třešně, ****, 6B+).

Bik’at HaJarden (Údolí řeky Jordán)

34. Wádí Kaud – Ida (Nachal Talkid)

V údolí Bik’at HaJarden (údolí řeky Jordán) nedaleko vesnice Mechola (na 343. km od Eilatu, Bejt Haracha Broš, benzínová pumpa). Je to malá „Ein Fara“. Skály jsou vysoké asi 15 až 17 metrů a některé cesty jsou osazené nýty (nedávno osazena třemi nýty cesta obtížnosti 6). Je to příjemné místo na lezení v zimě.

Mrtvé moře (okraj Judské pouště, který prudce spadá k Mrtvému moři)

35. Kumrán (Šmurat Ajanot Cukim)

Viz mapa Judská poušť – sever 1 : 50 000 (1299/1276). Z Jeruzaléma jedeme směrem k Mrtvému moři a podél něj až k odbočce na Kumrán. Je to místo, kde byly v jeskyních nalezeny proslavené svitky a kde byl klášter, kde mnichové tyto svitky psali. My však odbočku mineme a pokracujeme ještě kousek dále. Za plošinou s klášterem je údolí, do kterého spadají čtyři vodopády jdoucí za sebou. Voda je v nich jen když prší. Jinak jsou vyschlé. Skály jsou od vody vymyté a skála je tudíž pevná a „vodopády“ lze lézt. Spodní má délku 25 metrů a obtížnost 5.9, druhý 40 m a obtížnost 5.9+, třetí 50 m (5.8), horní nebyl dosud vylezen. Díky své hladkosti zde není skoro žádné jištění. Mezi druhým a třetím vodopádem vylezl v r. 1991 Joav Nir cestu Bone Ofi (Character building) obtížnosti 5.11 (jsou v ní dvě staré skoby). Dnes je zde povolen pouze snapling.

36. Nachal Mašaš

Třetí chráněná oblast, kde je povolena horolezecká činnost. Nalézá se v Judské poušti (1848/1173) a výchozím bodem k němu je Mecukej Dragot u Micpe Šalem u Mrtvého moře. Skály jsou vysoké 8 až 10 metrů a jsou zde desítky výstupů.

37. Nachal Tmarim (= údolí datlí, Šmurat Mecukej HaHeitkim)

Viz mapa Judská poušť – sever 1 : 50 000 (1885/1164). Jedeme z Jeruzaléma silnicí k Mrtvému moři. Na křižovatce odbočíme u Mrtvého moře doprava a odtud jedeme zhruba 12 km, až uvidíme po levé straně silnice cestu, odbočující k háji datlovníků na břehu moře (přesně na polovině cesty mezi místy Ein Faška a Micpe Šalem). Oproti této odbočce je vstup do údolí Nachal Tmarim (ze čtvrti Kirijat Jovel v Jeruzalémě to je 63 km – rovná hodina pohodlné jízdy). Jdeme tímto směrem a vstoupíme do malého „amfiteátru“. Již zdálky mu vévodí uprostřed v druhé lanové délce bílá skála (v době dešťů to je vodopád). Na čelní stěně lze lézt štěrbinu, stěnu, diagonálu a další cesty – jejich pokračováním je jediná cesta ve druhé lanové délce („poloviční roura“ v bílé skále). Nalevo od vstupu do „amfiteátru“ je cesta (HaAmud = sloup, 5.9) o dvou lanových délkách (má 45 metrů a lze ji lézt na jeden zátah, dvěma nýty zajištěno pouze stanoviště uprostřed cesty), která nám nahoře nečekaně nabídne „oknem“ výhled na Mrtvé moře. Jednou z obtížných cest je zde např. cesta Kalačnikov (5.13a/b; před ulomením jednoho chytu ji hodnotili ve francouzské stupnici 7c-, nyní 7c+, je osazena nýty), kterou zde vylezl jeden Švýcar (Philippe Stoulčt). Celkem je zde asi 20 cest. Dnes je zde povolen pouze snapling.

38. Nachal Chacacon (Šmurat Cukej HaJaelim)

Viz mapa Judská poušť – sever 1 : 50 000 (1850/1085). V tomto údolí se lezou suché vodopády (voda jen při zimním dešti) pod kibucem Micpe Šalem. Spodní, vysoký 30 metrů, má dvě cesty obtížnosti 5.8 a 5.10 (tato cesta má téměř žádné a navíc špatné jištění a vylezl ji Avner Rothschild). Dnes je zde povolen pouze snapling.

39. Har Sdom (= hora Sodoma)

V hoře je jeskyně Mearat Arubotájim (arubotájim = dva komíny), kde je jeden z komínů vysoký 70 metrů. Tato jeskyně se nalézá nad silnicí u Mrtvého moře na 199,6 km. Dnes je zde lezení zakázáno a jeskyně uzavřena na zámek. V jeskyni Mearat Sdom (ta je nad silnicí na 196,5 km), ve které je komín Arubat Šual, vysoký 80 metrů (na jedné straně jeho horního otvoru je pouze sůl bez vrstvy prachu – toto je populární místo pro slaňování, což je v Izraeli oblíbený sport).

Eilatské hory

40. Nachal Jehošafat

Na mapě 1 : 50 000 (1388/8853). Z Eilatu jedeme po silnici č.12 a asi po 6 km jízdy odbočíme doleva na prašnou kamenitou cestu, jdoucí na jih. První odbočka z ní doprava je Nachal Jehošafat. Nebo jedeme z Eilatu k hranici po silnici č. 90 a odbočíme do Nachal Šlomo. Druhá odbočka z této kamenité cesty doleva je Nachal Jehošafat. Projdeme údolím a přijdeme ke skalnatým srázům. Na lezení jsou zde kratší cesty. V nedalekém Nachal Gišron (1370/8862) je možno lézt top-rope. Dnes je zde povolen pouze snapling na velkém vodopádu v Nachal Gišron a v Nachal Jehošafat.

Další místa

41. Nachal Pekiin

Goat Cliff (asi 2,5 km na SV od města Maalot v Horní Galileji – 1765/2705) a Huta6 (asi 3 km na V od Bukeja [Pekiin] – 1835/2646).

42. Séla Akbara (Achbara, Achbra, Macok Achbara; Šmurat séla Achbara, v mapě 1973/2595)

Krásná skála s hnízdícími orly mezi městem Cfat a silnicí č. 85. Chráněná oblast, lezení není povoleno. Výška kolem 130 metrů.

Umělé lezecké stěny

Přirozeným prostředím lezce je skála, která se nalézá v přírodě. Vysoká skála je výzvou fyzickou, technickou i psychickou. Lezení na přirozených útesech vyžaduje dobré počasí a suchou skálu. Vzhledem k tomu, že někdy jsou skály mokré a kluzké, podmínky nepříznivé a místo k lezení navíc vzdálené, začalo sportovní lezení na umělých stěnách. V Izraeli je asi 18 umělých lezeckých stěn. K těm, které stojí za zmínku, patří:

1. Kirijat Ono (Kiryat Ono) – město na východ od Tel Avivu, ve kterém jsou v jedné hale lezecké stěny. Celkem tři stěny (všechny s převislými úseky, jedna s kratším stropem; je zde také ve výšce asi 3 metry nad zemí velký vodorovný strop) o maximální výšce 9 metrů. Koná se zde každoročně zimní mistrovství Izraele.

2. Ramat Jišaj (Ramat Yishay) – městečko asi 13 km od Nazaretu cestou směrem na Haifu. V roce 1994 zde byla postavena pod širým nebem olympijská lezecká stěna (olympijská lezecká stěna je stěna, jejíž výška je přes 15 metrů – lezecká stěna v Birminghamu, na které se konal v r. 1994 světový pohár, je 20 metrů vysoká). Byla nazvána na památku Sagi Blau, který byl v r. 1998 v 19 letech zabit v Libanonu, Stěna Sagi. Výška hlavních dvou stěn je 17 metrů. Nahoře jsou spojeny 5 metrů dlouhou lezeckou střechou. Z druhé strany konstrukce jsou dvě kratší stěny (10 metrů). Koná se zde každoročně letní mistrovství Izraele.

3. Tel Aviv – od 5. srpna 2000 je na místě „Sportek“ v parku Jarkon v Tel Avivu otevřena pro sportovní lezení olympijská lezecká stěna „Olympus“, která dává možnost výstupu jak začátečníkům, tak pokročilým. Do výše 15 metrů lze zde vyvádět výstupy, lézt s jištěním shora (top-rope) a traverzovat. Má šířku 5 metrů a v pravé části nahoře převis („střechu“). Po obou stranách je úzký, s převislou přední stěnou se rozšiřující pruh pro jednoho lezce.

4. Jeruzalém – ve čtvrti Kiryat Yovel (mezi budovami Matnas a Bézek) se od července 1999 staví 10 m vysoká a 5 m široká lezecká stěna se dvěma převisy (celá mírně převislá). První střecha (0,5 m široká) je ve výšce 5 metrů, druhá (1 metr široká) ve výšce 6 metrů. Zbývající 4 metry tvoří převislá stěna. Po pravé straně bude slaňování, po levé straně 4 m vysoká stěna na traverzy. Zezadu jsou 3 převislé (každá 1 m široká) stěny 10 m vysoké. Zatím je hotová a používá se k lezení jen čelní a zadní stěna.

5. Další známé stěny jsou v Kfar Blum či v Eilatu. Řada umělých stěn se staví na dalších místech.

Tento článek bych nikdy nemohl napsat bez cenných informací, které mi poskytli přední izraelští horolezci – Andrea Anati, Chermon Cabar, Amir Erez, Alon Hod, Itaj Chaj, Chanina Kali, Alon Malachi, Arnon Netzer, Doron Netzer, Avner Rothschild, Nimrod Šaj, Amnon Šiloni a Danny Wolfstein. Další informace mi poskytli pan Šmulik Šapira z Rešut Šmurot HaTéva a paní Véred Nir.