PÁLIVÉ CHYTY 1999/6

Táto rubrika informuje čitateľov o lezení od jednometrového bouldra až po tisícmetrový bigwall. Do tejto rubriky posieľajte zaujímavé prelezy zo zahraničných i domácich oblastí. Nemusia to byť len palivé extrémy, veď maximum nezávisí od čisla, v tom je lezenie krásne.

Brezovské prázdniny
Axel Franco vo forme
Nová cesta na Baffinovom ostrove
Lynn Hill a Odvážne dievčatá
Španieli na Madagaskare
Josune Bereziartu v Nemecku
Južná stena Dhaulagiri zdolaná
Zlé počasie v Karakorame
Pryč se sterotypem!
Cienciala drtil Višňové
Nový zákon a Ježo Jursa
Panter

Brezovské prázdniny

Na začiatku augusta sme v Brezovej pod Bradlom uskutočnili základný kurz lezenia na skalkách. Aj napriek mojim počiatočným obavám z účasti, či skôr neúčasti, to potom vyzeralo na slovenskú férovku - traja na jedného, neskôr na známy český seriál Bolo nás päť a skončilo to americkým trhákom Sedem statočných. A tak nakoniec bol kurz úspešný, splnil svoje poslanie a všetci ho prežili. Toľko oficiálne.
Na Dobrej Vode, Dlhom skálí, či Milkiných vežiach panovala fajn nálada. Slnko pálilo, komáre štípali, cesty preistené borhákmi (vďaka), vody vo fľašiach bolo dosť a Edys pub zatváral až o 05.00 ráno.
Najviac potešila budúca možnopráskačka Janka Suchánková, ktorej sa podarila cesta Dvojnitovka 7/7+ OS. Janka má 12 rokov. Čo sa týka Dvojnitovky, tú tri dni pred začiatkom kurzu preliezol sólo istý Rado Jančí z Brezovej. V ten istý deň po doplnení zásob krvi v alkohole si menovaný nechal previazať oči tričkom a šatkou a ako nevidomý vysóloval Šesťku (za VI) aj s cigaretou v ústach. V posledných krokoch síce dostal bicykel, ale prežil. Poviem vám, bol to pohľad na uchechtanie, ako rukou macal po skale, hľadal chyty a kričal "Kde to som? Kde to som?" (Dúfam, že sa to nedostane do uší jeho priateľky.)
Čo na záver? Držíme sa hesla "Ak umrieť, tak na skalách!" Okrem Trnavákov a nás Brezovanov na Dobrú Vodu veľa ľudí nechodí. Stále sú tu projekty 25 rokov nevylezené, ale i nové, ako napr. narovnanie Ťažkej, ktoré je také ťažké, že je možno i neleziteľné. No a pre ortodoxných práskačov je du Dzedo za IX, v inej oblasti sa možno nájdu i trošičku, ale len trošičku ťažšie. Dúfam, že sa tam niekedy uvidíme a zoznámime i s inými. Ahoj lezeniu a Jaslovským Bohuniciam zdar!

Milan Jamrich

Obsah

Axel Franco vo forme

Axel Franco je francúzky lezec známy hlavne svojimi výstupami na skalách. Tento rok sa mu podarilo vyliezť niekoľko ciest obtiažnosti 8c a vyššie. Na SZ Talianska v oblasti Andonno zopakoval cestu Noia z roku 1993, ktorej autorom je Severino Scassa. Táto cesta bola prvým talinaskym 8c+. Má 36 metrov v prírodnej skale a stále patrí k najvážnejšie športové cesty. Francov úspech prišiel až po dlhom skúšaní a bol pre neho úľavou. Minulý rok kvôli nedostatočnej vytrvalosti spadol sedemkrát tri kroky pod vrcholom. Axelovi sa ďalej podarilo zopakovať cestu Vitamaniu vo francúzskej oblasti Annot, ktorej autormi sú bratia Bindhammerovci. Franco po prelezení jej znížil klasifikáciu na 8c/8c+ z pôvodne avizovaného 9áčka. V auguste úradoval tento francúzsky lezec v USA. V oblasti Mount Charleston vyliezol RP Hasta La Vista, 8c/8c+ na tretí deň. Podarilo sa mu to aj spraviť prvý voľný priestup projektu, ktorý vyboltoval jeho priateľ Joe Brooks. Direct Hit je priamym dolezom Screaming Target jeho obtiažnosť je ťažké 8b+.

Obsah

Nová cesta na Baffinovom ostrove

Štyria horolezci z Británie spravili prvovýstup na Citadel (700 m) v Stewart Valley. Bola to len druhá úspešná expedícia v tehto oblasti. Vedúci výpravy Mike Turner opisuje the Endless Day ako najkrajšiu líniu v údolí. Lezenie im zabralo celý mesiac od polovice mája. Expedíciu tvorili Turner, Louise Thomas, Jerry Gore a Shaun Hutsun. Na portal ledgiach strávili 8 dní vo veľmi krutých podmienkach pri každodennom snežení. Cesat Endless Day má 20 dĺžok. Tri sú klasifikácie A3 a A3+, niektoré za M6 v ťažkých snehových podmienkach. V spodnej časti lezci prekonávali ťažké úseky s rozlámanou skalou.

Obsah

Lynn Hill a Odvážne dievčatá

Údolie Tasranoro v masíve Andringitra 600 km južne od hlavného mesta Madagaskaru Antananarivo navštívilo aj tento rok mnoho lezcov. Podarilo sa im zopakovať niekoľko starších ciest, ale aj spraviť nové prásky. Ženský tím vedený Lynn Hill v zložení Nacny Feagin, Kath Pyke a Beth Rodden od 21. júna do 14. júla urobil na poslednom nezlezenom pilieri Tsaranoro prvovýstup. Ich cieľom nebola len cesta, ale aj spravenie filmu z tohto výstupu. Za 14 dní doliezli na vrchol. Ceste dali názov Odvážne dievčatá, má 13 dĺžok a ich obtiažnosť je nasledovná: 5c, 6a+, 5c, 6b, 6b+, 6c+, 7b+, 8b (táto dĺžka bola vylezená technicky s pomocou takzvaných “removable bolts” – odstrániteľných nitov, ktoré sú podobné malým friendom a vkladajú sa do dier vyvŕtaných vŕtačkou, dala niekoľko pokusov vyliezť ju voľne, spravila všetky kroky, ale RP sa jej to nepodarilo preliezť), 7b, 7a, 6a+, 6b+, 6a. Všetky dĺžky, okrem tej kľúčovej, boli vylezené následne rotpunkt práve Lynn Hill. Na zopakovanie cesty bude potrebné okrem už osadených istení zobrať si removable bolts, sadu nitov a malých TCU. Lynn sa táto oblasť aj steny v okolí veľmi páčili, ale bola nespokojná, že nemala dostatok času na prelezenie aj kľúčovej dĺžky RP a zopakovanie niekoľkých už vylezených ciest.

Erik Švab, Sul Alto, Taliansko

Obsah

Španieli na Madagaskare

Na kopci Tsaranoro, ale tentokrát vo východnej stene Tsaranoro Atsimo, 2000 m, v stene, ktorú po prvýkrát zdolal v roku 1998 talinsky tím v zložení Larcher, Sterni a Svab vyliezla silná španielska dvojka Francisco Blanco a Tati Vales novú cestu. Výstup zdolali čiastočne voľne a čiastočne technicky. V ceste osadili celkovo 120 nitov pre následný voľný priestup. Vedie nádhernými platňami v pevnej žule obtiažnosti maximálne 7c s jednou dĺžkou z 12 klasifikácie 8a+. Jej meno je Mora Mora, čo v malgaštine znamená Pomaly, pomaly. V ceste strávili dokopy 6 dní. Najprv za tri dni preliezli a zafixovali 6 dĺžok a následne za ďalšie tri dni s dvoma bivakmi v stene vystúpili 23. septembra na vrchol Tsaranoro Atsimo.

Erik Švab, Sul Alto, Taliansko

Obsah

Josune Bereziartu v Nemecku

Španielske ženské super eso Josune Bereziartu strávila 3 týždne na bouldroch v Nemecku. Domácu lezeckú scénu riadne zaskočila svojimi perfektnými výkonmi. Jej priestup liepaku Schwarzwaldklinik bol vlastne prvý boulder obtiažnosti 7c+ vylezený ženou v silovej Frankenjure. Prelezením RP cesty Donnerkuppel sa stala ďalšou ženou, ktorá zvládla v tejto oblasti obtiažnosť 10/10+. Tou prvou je miestna Simone Kully, ktorá preliezla Ghettoblaster a Land of Confusion. V čase, keď Josune zdola Donnerkuppel sa k nim pridala aj Barbara Stánska z Čiech, ktorá takisto uspela v ceste Ghettoblaster.

Obsah

Južná stena Dhaulagiri zdolaná

Slovinský horolezec Tomaž Humar sa po úspešnom výstupe južnou stenou Dhaulagiri vrátil do Ljubljane. Čakala na neho uvítacia delegácia. V nej bol aj Reinhold Messner, ktorý mu potriasol rukou a zablahoželal k jeho novej sólo vylezej ceste v južnej stene Dhaulagiri. Messner sa pred veľa lezeckými osobnosťami zmienil o jednom z troch najdôležitejších výkonov v tomto storočí. Najprv to bol Eiger potom južná stena Annapurny a ďalšou hranicou, ktorú za deväť dní zvládol práve Tomaž, prelezenie južnej steny Dhaulagiri. O slovinských lezcoch sa Messner vyjadril, že patria medzi najlepších na svete.
Tomaž Humar sa rozhodol nevystúpiť na vrchol Dhaulagiri a zostúpiť dolu, aby si zachránil život. Zostúpil kvôli svojej rodine, priateľom a zvyšku expedície, ktorý bol zodpovedný za vysielanie cez internet. Novinári sa ho počas konferencie pýtali na horolezeckú budúcnosť. Tomaž im odpovedal slovami známeho horolezca Herzoga: “Je ešte stále veľa Annapurien, ktoré treba vyliezť.” Viac podrobností o tomto výstupe sa môžete dozvedieť na internetovskej adrese www.humar.com.

Franci Savenc, Slovinsko

Obsah

Zlé počasie v Karakorame

V tomto lete bolo v Karakorame veľmi zlé počasie, fúkal silný vietor a na K2 postihlo expedície silné sneženie. Najlepším úspechom bol pokus Hansa Kammerlandera z Talianska, ktorý vystúpil Abruzziho cestou do výšky 8300 m, kde ho zastavil veľmi hlboký sneh. Vrátil sa podobne ako minulý rok. K2 je už dva roky nezlezenou. Zlé počasie zabránilo v lezení aj ďalším expedíciám. Alex Huber nevyliezol na Ogre a silný škótsky tím sa vzdal svojho pokusu o Latok III: Jediným kopcom, ktorý sa podarilo zdolať bol Gasherbrum II a to 19. augusta klasickou cestou JV hrebeňom, kedy trojici z americkej expedície sa podarilo vystriehnuť chvíľu dobrého počasia. Medzi nich patrila aj Christine Boskoff, ktorá ako jediná horolezkyňa z USA vystúpila na 4 osemtisícovky (okrem GII sú to Broad Peak, Cho Oyo, and Lhoce). Na otázku, či sa pokúsi o všetkých 14 odpovedalo, že to tak vyzerá. Táto 32 ročná horolezkyňa zo Seattlu sa budúci rok pokúsi o Mount Everest.

Obsah

Pryč se sterotypem!

Jsem konzervativní, a tak když jsme po několika létech (a letech) strávených na Súlově jeli na zpáteční cestě zjistit, co se lidem líbí na umělých cestách ve Višňovém, zůstali jsme tam už skoro celou letní sezónu. Lezení ve "Višňi" jsem brala jako kvalitní trénink, a proto mi nevadilo, že na skále tohoto typu asi žádný převratný výkon nepodám - hlavně, že se učím, jak viset za ruce ve stropě. Čím víc se ale blížil podzim a s ním lezení ve Francii, začalo se mi stýskat po dírkách a malých stupech. Navíc v hlavě vrtal červíček pochybností, jestli mi tam bude co platná nově získaná převisová technika. Vzali jsme na pomoc staré Montany, kde mě už dávno zaujal článek "Staroba na krku" (2/96) - prý lezení jako v Buoux a navíc tak výstižný název... - a příští týden jsme jeli objevovat Šturec. Kouzelné prostředí Nízkých Tater nás dostalo okamžitě a lezení na Šturci hned po prvních krocích v kompaktní převislé skále. Nešetřili jsme superlativy. Všechny cesty se nám zdály krásné, vytrvalostní, po dobrých chytech. Škoda jen, že je oblast tak maličká. Na rozlezení je tady nádherná dlouhá osmička vlevo, ačkoli první kruh je celkem vysoko. Na trénink, či pro radost pár cest za 9až 9 (centrální část) a pro výkonnostní lezce STAROBA NA KRKU (pro méně zdatné za 8a, 9+/10-, nástup z předskalí přes dva kruhy a pro ty lepší s variantou nástupu i výlezu asi za 10). Cesty jsou trochu v konspiraci - chybí nápisy, nikde jsem neviděla průvodce - místní se asi bojí přílišné popularity.
Oblast mi byla jako "šitá na míru", a tak mi STAROBA šla daleko lépe, než třeba níže klasifikovaný ŠAMAN 9+ ve Višňovém. Vylezla jsem ji v lezečkách Genus od Triopu 19. září třetí den zkoušení (v průběhu tří týdnů) a líbila se mi skoro jako BLACK DIAMOND, i když se mi zdála o půlstupeň lehčí.
Naše objevné putování po Slovensku pokračovalo Vyšným Kubínem, kde jsme se chtěli podívat na další "extrém" CELÉ PRÁZDNINY tohle lezení se mi ale příliš nelíbilo - ostré chyty, špatné stisky, hodně technické. Zkusili jsme tedy Belou u Varína a TEN ISTÝ TANEC. Tady jsme se bohužel museli spokojit s turistikou v krásném prostředí, protože jsme se v cestách v dlouhé stěně vůbec nedokázali zorientovat. A tak jsme skončili zase ve Višňovém...

Míša Drlíková

Obsah

Cienciala drtil Višňové

V půlce září, po krátkém výletu do Arca, jsem začal opět jezdit do Višňového, tentokrát konečně i s Michalem Ciencialou (TRIOP/Singing Rock), který jinak léto trávil masochistickým boulderingem v tělocvičnách a stodolách. Ta síla pak byla znát. PANTER padl za tři dny a osm pokusů, ABADŽIKRA za dva a půl a pokusů šest, SKALA za jeden den a BASKERVIL málem na jediný pokus. Ale pořadě. Do PANTERA, už potvrzených 10+, Michal nastoupil flash a vcelku ho rozčílilo, když spadl dva kroky nad pátou expreskou. Rychle přidal dva další a "umřel" nad šestou. Překvapilo ho, co už známe, že síla v této cestě dochází najednou a nenávratně. Příští zájezd si už kroky trochu nazkoušel, lezl jakoby levitoval, ale přesto se dvakrát zasekl u osmé a nedokázal pohnout - leda dolů. Tato skutečnost Michala už řádně vytočila a potřetí v jeskyni si nejdříve vyzkoušel všechny kroky pořádně, a pak předvedl koncert, na jaký jsme civěli s pusou dokořán. Michal: "Kroky nejsou vůbec těžké, ale strašně rychle tam natéká. Líbí se mi to, je to výborná cesta. Ještě kdyby tak pokračovala dalších deset metrů." První přelez, 22.9. (Druhý přidal 2.října Ďuro Repčík.) Večer se pustil ještě do ABADŽIKRY, aby příště už mohl jít na ostro, ale další neděli se mu vůbec nevedlo a ruce mu na hladkých chytech - jak říkal - vůbec nechtěly držet. Středa byla opět jeho dnem, jak by ne, když bylo Michala. ABADŽIKRU dal znovu svým elegantním, lehkým stylem, jakoby vzlínal, jakoby ho gravitace nadnášela a ne tížila. Zřejmě ho to taky napadlo a rozptýlilo, protože v posledním spoďáku najednou zaváhal a jen tak tak se zadržel za nějaký další ostrý spoďáček a dokráčel na vrchol. "Najednou jsem nevěděl, kam dát nohu a v mžiku mi tak naběhlo, že jsem myslel, že spadnu. Kdyby tady dole nebyla police (odpočinková) a musel jsi jít od SKALY (společný začátek) vkuse, to by byla pecka, ty tahy by nabraly úplně jinou dimenzi. I tak je to dobrá cesta, ale zdá se mi trochu lehčí než PANTER, i když záleží, jak komu sedne. Mi vyhovovala a dobře mi stály na hladkých stupech nové měkké Diamondy." Komentoval Michal. Pak si ode mně nechal ještě vyradit SKALU, 10, protože ji dlouho nelezl, aby ji dal napoprvé, ale tak lehká zase není. Příští den po navěšení expresek a zopakování kroků se vykašlal na nějaké zakládání paty dole v bouldru, do lišty vyskočil, zalomil prsty až praskala skála a z další mikrolišty navíc zapínal expresku. Na vrchol už stoupal jako dým. Večer - BASKERVIL, 10-. Cestu jsem mu předlezl, debatovali jsme o chytech, stupech, a pak se na ni vrhl. Nástup není třeba ani vzpomínat. Klíčový bouldr ve střeše dal suše jakoby tam ani nebyl, poslední dlouhý skok ve střeše do díry - na chvíli se zastavil, zanadával na malé chyty, a hned poté ho dal staticky. Pak založil do díry nohu podle návodu, aby odpočinul, ale nešlo mu to tak, jak by chtěl, tak, jako když se to nacvičí. Zbývalo trefit se nad stropem do první lišty, která je zcela schovaná. Michal šel znovu staticky, a to byla chyba, minul ji možná o centimetr a ruka se mu pomalu svezla po hladké skále bez možnosti se někde - za jeho železné prsty - zaháknout. Škoda, protože vzápětí na těchto lištách odpočíval, vyklepával ruce a až na vrchol si se skálou pohrával. No, nebyl dvakrát spokojený: "Do..., proč jsem tam odpočíval, kdybych šel hned nahoru, tak jsem to měl. Slabý jsem jak čaj. Žádné svaly, tělo mi nedrží, nic! Musím se sebou něco udělat, to není možné, tak lézt! Vylezu jednu cestu a už nemůžu (Skala), nemám žádnou vytrvalost, musím zase začít jezdit do Havířova!" A ve Višňovém se už pak neobjevil, čímž Repčíkův drastický projekt stropem odolal. Ale nebylo to tak doslova. Musel se už připravovat na svěťák, a taky přišly deště a zima jako v Rusku. Bylo čím dál těžší někoho do Višňového přemluvit. Já jsem vydržel a v půlce října, když mi hrstka věrných povzbuzovačů naměřila 6,1 st. Celsia, jsem se propracoval k nadějným pokusům v ANAKONDĚ, avšak jeden vlhký chyt a viry, kterým mé vyčerpané tělo vzápětí podlehlo (mnoho lidí bylo kolem mě nemocných) mě zastavily na cestě k vrcholu. Spadl jsem třikrát v mokrém chytu na konci střechy, po čtyřiceti pěti krocích. Vypadá to na tvrdý oříšek.
Ve druhé polovině října se znovu oteplilo a dvakrát padla ABADŽIKRA. Na podzim měly hladké chyty přecejenom lepší tření, a proto se klasifikace trošku snížila na 10/10+. Třetí nahoře byl Marek Repčík (SALTIC) a čtvrtý o deset minut později Andrej Chrastina (ROCK PILLARS).
Debata pod skálou: Andrej: "Super cesta, fakt se vám povedla. Višňové je velmi perspektivní oblast." Oli (Peter Oleš) se přidal: "Budoucí rok to bude oblast číslo 1 a objevil jsem ji já s Marešem v osmdesátém osmém. Tehdy jsme začali dělat cesty jako ACHTUNG ACHTUNG, 8- a další. Kdyby nebylo nás, tak by o tom ani Repčík nevěděl." Marek to nevydržel: "Cože?! My jsme tu dávno sami chodili!" Oli: "V neděli opékat klobásy!" A už se rvali. Tak to ve Višňovém chodí. Shoda v názorech se dosahuje snadno a rychle.

Rosťa Tomanec

Obsah

Nový zákon a Ježo Jursa

Je nesmírně inspirující uvědomovat si vytrvalost, cílevědomost i rozvahu "starých" súlovských harcovníků Tufiho Tefelnera anebo Jardy JEŽA Jursy. Oba si dokážou naprogramovat svůj cíl na několik let dopředu a v době, kterou si určili po zhodnocení svých schopností a možností - k němu dojít. Ježo za poslední tři roky vylezl všechny nejtěžší a významnější cesty v Súlově. Vynechal pouze OÁZU HARMONIE a OLYMP. Letos nejprve v červnu vylezl svůj projekt vlevo od BLACK DIAMOND "v jedné z nejhezčích stěn Súlova", jak říká. Nazval ho TACHTAN, obtížnost předběžně 9. Na sklonku léta ho onsajtl Andrej Chrastina, přestože naprotitomu Piala tvrdil, že na tyhle ostré dírky nemá dost silné prsty. JEŽO popisuje TACHTANA slovy: "Je to pěkná, přímá linie s deseti borháky o šest až osm metrů delší než Diamond. Lezení v dírkách se dvěma těžšími místy. Dole je poměrně těžký boulder. Nástup není nutný slaňováním, protože jsem ze štandu nechal viset lano." V srpnu se mu zalíbilo ve Višňovém, kde brzy ukázal efektivitu svého dlouhodobého tréninku, na jehož sestavení věnoval několik cest do Brna za přítelem a poradcem Tufim. Rychle přelezl PRDNUTÍ, 9+, ŠAMANA, 9+ a po úspěchu v BASKERVILOVI, 10-, vážně uvažoval, že Nový zákon vymění za SKALU, ale zdráhal se opustit Súlov a zůstat mu něco dlužen. Po čtyřech týdnech a nemalém psychickém vypětí, které mu jezdila do Súlova zmírňovat i rodinka, svůj velký cíl 18. září splnil.
Jarda Jursa líčí své zážitky: "Když jsem po letech začal popolézat a na jaře 1997 zajel na Súlov, byl jsem Novým zákonem nadšen. Ihned jsem věděl, že taková výzva se neodmítá. Bylo mi jasné, že Nový zákon chce svůj čas a já mu ho dopřál. V listopadu 1998 jsem začal soustavně trénovat s cílem vylézt pěkné cesty, pokud možno i v převisech. Otevřeně jsem odpovídal známým, že mám v úmyslu vylézt Nový zákon. Mysleli si, že jsem nadhodnotil své možnosti (velmi jemně napsáno), ale byl to můj cíl. Na jaře jsem s hrůzou zjistil, když jsem se rozlézal v Súlově, že nejsem schopen odlézt od třetího jištění a nějakým způsobem alespoň dokrokovat k horní mírně převislé oblé bouldrové hraně. Po vylezení Baskervilla ve Višňovém nastal čas. Začal jsem jezdit na Súlov. Závěrečné kroky, dynamické, za paty po minimálních nehtových chytech, se mi zdály a nepopírám, že zdají i dnes, nesmírně tězké až za hranici mých možností. Dokázal jsem udělat jednotlivé kroky těžším způsobem (jako Piala a Tomanec) i způsobem jako Tufi. Přišel jsem na to, že jsem málo trénoval, žádná vytrvalost, slaboučké prsty. Uvažoval jsem o konci, jsi starý (35 let), máš nemocné klouby (bolí mne prsty když lezu po malých chytech, malých dírkách). Nakonec jsem zvolil Tufiho způsob přes dírku, který jsem přizpůsobil své výšce. Když jsem byl v Novém zákoně pátý den, dokázal jsem bez větší námahy dvakrát za sebou vylézt s horním lanem závěrečnou část a celou cestu stylem top rope. Narostl mi hřebínek, spíše hřeben, pýchy a hlouposti, který mne po dvou dnech odpočinku při třech pokusech nemilosrdně stáhl k zemi. Opět dva dny odpočinku a tři pokusy. Padal jsem z posledního kroku a AF cestu dolézal. Podruhé jsem uvažoval o přecenění svých možností. Všechny cesty, které jsem do té doby lezl, jsem vylezl na první nebo druhý pokus, pokud jsem znal sekvenci jednotlivých kroků (Výjimkou je Tachtan, který jsem vylezl asi na 4. pokus). Strašná psychická zátěž, ubíhají dny, léta života, deset měsíců tréninku. Dva dny odpočinku, vyčištění chytů, pokus, poslední krok jdu jiným, neodzkoušeným způsobem, několik nekonečných sekund držím poslední chyty, stojím na místě, než opětovně padám. Druhý pokus. Malá nepozornost, levou nohu pokládám místo na stup do vzduchu, ale nakonec rovnováhu udržím (jak podobné s loňským prvním pokusem v Súlovských návratech). Slušně odpočívám v rozporu nad třetím jištěním a uvažuji, zda jsem více nervózní já nebo rodinka doma, která už neměla nervy tentokráte jet se dívat na další 8mi metrové pády. Dostávám se pod vrcholou hranu, krátce odpočívám, následuje několik polodynamických kroků, provádím je přesně, cvakám slaňovací kruh a jsem nad míru spokojen. Je to má nejtěžší cesta, obtížnost neumím určit. Vylezení Nového zákona není jenom otázkou fyzických dispozic, jo to něco více."

Rosťa Tomanec

Obsah

Panter

Tohoročné leto vo Višňovom bolo na vznik nových ciest naozaj štedré. Pribudlo tu množstvo nových ciest, ktoré sa svojou kvalitou radia k slovenskej špičke. Jednou z nich je aj PANTER, krásna silová cesta napravo od nášho najstaršieho projektu. Cesta má deväť istení, cvakanie je pomerne problematické, preto sa pri pokusoch vynecháva šieste a ôsme istenie. PANTER má 23 krokov, všetky sú vyrovnané, silové, bez možnosti odpočinku. Jediný bouldrový krok je na začiatku cesty. Ide o pomerne dlhý prešah z jednoprstovej dierky a tenkej špárky do umelého, veľmi oblého chytu. Tento krok dá liezť dvoma spôsobmi, buď sa chytí dierka pravou a špárka ľavou a do umelého chytu sa ide pravačkou, alebo ľavačkou do jednoprstovky a pravou do umelého. Ani jeden spôsob mi však nesedel. Pri prvom mi vypadávali nohy a pri druhom som sa bál, že si natiahnem prst. Pomohol mi až tretí spôsob, ktorý vymyslel Peťo Topercer. Vôbec sa pri ňom nechytajú prvé dva chyty a rovno sa skočí do tretieho. Na pohľad je to efektný, aj keď nie veľmi lezecký krok.
Cestu som prvýkrát skúsil na konci júla. Asi po týždni tréningu som sa v ceste dokázal celkom slušne hýbať. V pohode som ju krokoval, ale od prelezu to malo ešte poriadne ďaleko. Po dlhšej lezeckej absencii mi chýbala hlavne technika a vytrvalosť. Dokázal som síce spraviť 4-5 zhybov na každej ruke, ale v PANTEROVI som pravidelne padal v 17. kroku. Nie preto, že by som mal bandasky, ale už som proste nedokázal zabrať. Snažil som sa preto zlepšovať hlavne vytrvalosť. Nemal som však čas na vážnejšie pokusy, pretože začiatkom augusta som išiel na mesiac do Francúzska.
Keď som sa vrátil domov PANTERA už skúšali viacerí lezci. Najlepšie sa v PANTEROVI hýbal brácho, ktorý ho liezol s jedným odsadom a keď cestu začal skúšať aj Michal Ciencala bolo mi jasné, že ak ho chcem preliezť prvý, musím zabrať. S Michalom sme sa stretli vo Višňovom 18. septembra a obaja sme dávali ostré pokusy. Ja som stále padal v 17. kroku, zato Michal to už skoro vyliezol, keď spadol 4 kroky od konca. Michal sa plánoval vrátiť do Višňového v stredu a bolo takmer isté, že to prelezie. Ja som mohol prísť do Višňového len v utorok a aj to, iba na jeden deň. Prvý pokus som chcel skúsiť RP. Spodné kroky som preliezol ľahko a pred 17. som ešte dokázal trocha oraziť a namádžovať. Keď som ho potom vcelku v pohode spravil, myslel som si, že mám vyhrané. Problém však nastal už pri cvakaní ďalšieho istenia, zamotal som sa a nakoniec som bol rád, že som nespadol s lanom v zuboch. Pri vynechaní šiesteho istenia by bol pád isto zaujímavý, nielen pre mňa, ale aj pre ističa. Vysilený cvakaním som už bol schopný spraviť len dva kroky a spadol som, podobne ako Michal 4 kroky pred koncom. Druhý PP pokus mi nevyšiel, na ďalšie som nemal čas a tak som sa prvého prelezu musel definitívne vzdať, pretože Michal cestu v stredu preliezol. Po Michalovom preleze som v aktivite poľavil a cestu som preliezol až o dva týždne. S Michalom sme sa dohodli na klasifikácii 10+. PANTER je teda momentálne najťažšia cesta na Slovensku. Na záver by som chcel poďakovať firme SALTIC Zlín za kvalitné lezečky a finančnú podporu.

Juraj Repčík (SALTIC, HK Exkement)

Obsah