Dobrodružství na Děravé skále
(Jamesák 2001/5)

Rosťa Tomanec

Tak to konečně vyšlo. Konečně jsem se odhodlal. Sedíme s Honzou Zbrankem v autě a uháníme po dálnici na jih. Rovnou z Višňového. Po cestě mi to nedá a zastavujeme na Beckově. Je polovina července, půl dvanácté. Becko klimbá v kuchyni na stole. Tabulka na dveřích zní: Z důvodu velkého časového vypětí předem neohlášené návštěvy nepřijímám. Výjimku tvoří pouze Madonna a Bill Clinton. Vzhledem k tomu, že přijíždím jednou za pět let, jsme přijati. Druhý den jsou v městečku slavnosti. Becko chystá výstavu svých fotografií a na hrad pálí středověcí rytíři z kanónů. Z druhé strany, za hromového rachotu, zkouším prodloužené Absolutní vědomí - má to grady.

Třetí den se již houpeme v Klenbě. Jsem nadšený. Parametry výtečné. Cesty nejsou za jeden krok, je to vytrvalostní silový a dynamický bouldering. Nebyl to promarněný čas, zesílil jsem. Co mi trochu vadilo byla velmi měkká klasifikace. Ovšem, nečekal jsem, že tady najdu višňovské megacesty. Klasifikaci jsem po přelezení upravil tak, aby byla trochu srovnatelná s Višňovým i těžkými oblastmi Francie a Itálie. Do Plaveckého Mikuláše jsem podnikl celkem pět výprav. První na tři lezecké dny s patnáctiletým Honzou Zbrankem z Jeseníku, druhou na dva a půl s Petrem Solanským, třetí na den a půl a čtvrtou na den s bezvadnými kluky z Brezové p. Bradlom. Pátou znovu na jeden den s fotografem Petrem Piechowiczem, Svištěm i Pavlem Kořanem.

Mokrá dolina nás první dny uvítala nádherným počasím. Všechno bylo suché. Lezli jsme z toho bohužel jen jeden, další jsme po třech dnech lezení už potřebovali rest. Já jsem nechtěl jet na Děravou čerstvý, abych nelitoval čas, kdyby mě to zklamalo. Rest vyšel super. Koupání v blízkém jezeře, výprava na Plavecký hrad, na Alternativku... Okolí tady vypadá tak, jako by zde čas měřil pomaleji než jinde. Malebné vesničky se zachovalou architekturou, panenská příroda, čerstvý vzduch. To už je dneska vzácnost. Druhý večer a noc už nebe bouřilo a rozsvěcovalo se elektrickými výboji. Třetí den jsme byli v Klenbě doslova uvězněni, venku lilo a uvnitř se srážela vlhkost. Rázem jsme měli všechno mokré. Magnézium i lezečky jsme sušili nad ohněm. Nedalo se vydržet dívat, jak Klenba shora pomalu zatéká, tak jsem se vrhl na Napalm. Ale ty kroky byly hned o stupeň těžší.

NAPALM 8b: Krásná linie asi sedmnáct metrů dlouhá a deset převislá. Působivé dynamické lezení ve střeše. Tohle miluji. Vymyslet něco takového, v tom je Pilka mistr! Třicet pět kroků se ovšem smrsklo na patnáct. Prvních dvacet je totiž 7a, HOMO STROPUS, který končí v no hand rest ve velké díře. Pro mě velmi příjemný no hand. Pak však obtížnost raketově startuje, to je nářez - napalm. Celé odpoledne mi trvalo nacvičování. Očistit od zaprášených pavučin, vymyslet, pozapínat (jištění je klasicky co nejdál od dobrých chytů...) - a dobýt vrchol. To je napoprvé to nejtěžší. Pak už to jde, pak už čekám jen na podmínky - měsíc! Teprve třetí výjezd to vyšlo. Přijel jsem a Napalm byl až na jeden dobrý chyt konečně suchý. Jak dobře se mi lezl, to jsem nechápal. Šel jsem do něho teprve večer po pokusech ve Stropusu a celý jsem ho vyběhl - a polovinu proletěl, když jsem u řetězu naskočil špatný chyt... Opravný pokus druhý den, 20. srpna, už byl na jistotu. Příjemný zážitek. Obtížnost vidím na úrovni JOGOBELLY 8a+/b. Desítky jsou ve Višňovém tvrdší. Nicméně jsem nechal lehčí 8b. Ta obtížnost zde neleží jen v síle, ale i v technice při těch silových krocích.

LA H. 8a: Mně se takový charakter prostě líbí. Zhruba dvanáct metrů technického a bouldrového lezení za menší chyty. Klíčový je náskok pravou rukou ze spoďáku do dvouprstové dírky, kříž do lišty, pak bočák a skok do madla, vše asi v padesáti až šedesátistupňovém sklonu. Jsou to tři těžké metry po lehčím začátku, a poté hezké technické dolezení za 7b do madel pod závěrečný strop. Dál vede už jen H. STROPUS. Prsty jsem měl unavené z Napalmu, ale dva pokusy jsem ještě druhý den večer dal. Na rotpunkt už nebyly síly. Příští den jsem ze sebe vydoloval maximum a se zatnutými zuby - kůže na prstech nesnesitelně pálila - jsem La H. čtvrtým pokusem dolezl. Celkově šestým. Psalo se 18. července. Podmínky nebyly dobré. Klasifikace 8a. Nic těžšího bych v tom stavu nevylez. Je to na úrovni Shaoshingu 8a ve Volx. V UIAA se nechci vyjadřovat, neboť ta je už zastaralá a často nadhodnocená. Honza v té době ještě neměl žádné 8a vylezeno. Navíc je zvyklý spíše na vytrvalostní cesty než bouldrové, a proto mu nejtěžší krok La H. nešel. Poslední den tedy přešel na Krtka a Medicínu.

KRTEK A MEDICÍNA 8a+: Cesta Pavla Kořana z roku 1999 bez opakování. Je to zhruba šestimetrový bouldr těžký na prsty a obratnost. Podle mě víc technický než silový. Zkusil jsem ho jednou těsně před odjezdem. Pro moji malou výšku bylo klíčové naskočit s dvouprstové dírky daleko do další dvouprstové dírky. Vrch jsem však za pomocí vysoko vyložené paty vyřešil jednodušeji než Pólo. Pavel Kořan si jiné řešení později vyzkoušel a snížil původní klasifikaci na 8a+. O patnáct centimetrů vyššímu Honzovi Zbrankovi skok do dírky šel celkem dobře a během dne se dopracoval k pokusům. Jeden den na vylezení měl však málo.
Druhý zájezd s Petrem Solanským se konal dva týdny po povodních. Co nás nyní soužilo, bylo nesnesitelné dusno a mračna komárů. Nedalo se ani posadit a číst, natož spát. Půl noci jsem po jeskyni prochodil, než jsem usnul vyčerpáním. Jeskyni jsme opouštěli jen oblečení do kalhot a dlouhých rukávů a i to jen na chvíli. Mimo skalní díru jich totiž bylo třikrát tolik. Zato jsme nasbírali spoustu hřibů a Petr se pochlubil dvěma nádhernými satany. Mladý závodník se pustil do La H. Trvalo mu to. Technické lezení není jeho parketou. Pustilo ho až druhý den. Napalm mu neseděl vůbec. - "Příliš technické" - komentoval. Zato i jemu šel nejlépe Krtek a Medicína. Nedávat tak zbrkle pokusy rychle zasebou, tak ho vylezl. Měl na to však taky jen poslední den. Mně konečně došlo, že Napalm je pořád mokrý a mám jít H. STROPUS.

H. STROPUS 8b: Jediný přelez Tomáše Pilky byl z roku 1998. Jenomže asi za rok se v klíčovém místě vylomil důležitý chyt. Obtížnost podstatně vzrostla, neboť nyní je mnohem těžší udržet vypadnutí nohou zpod převisu. Cestu poté nikdo nevylezl. Pro mě je to nejvážnější linie na Děravé skále. Oblíbil jsem si její krutý bouldering. Člověk vyleze 8a, pak je těžký a bolestivý no hand a brutální čtyři metry střechy. Od počátku jsem neváhal, že je to 8b. Jelikož je tam však no hand, a pak jenom pár kroků, tak ne víc. Tři hodiny mi zabralo řešení bouldru. Nalítal jsem desítky metrů a zase rozedřel prst do krve. Ale ta radost, když jsem střechu vyřešil - to se nedá popsat. Napadl mě přívlastek "brutus". Příští den jsem jedním pokusem docvičil a dalším spadl z finálního skoku do dobrého chytu.
Třetí i čtvrtá výprava proběhla s klukama z Brezové pod Bradlom, kterým jsem moc vděčný, neboť mi vytvořili bezvadné zázemí a klid na pokusy. Protože neustálé rozmary Klenby byly náporem na moje nervy a nikomu z mého okolí se tuhle nejistou výpravu podnikat nechtělo. Vylezl jsem Napalm a málem i H. Stropus. V brutálním stropu jsem dal oba dny, jeden nacvičovací a jeden ostrý pokus. Avšak pokaždé mě zradila nejistá špička v díře. Důvod jsem pochopil až za volantem cestou domů. Měl jsem na to dvěstěpadesát kilometrů. Těsně před bouldrem dělám totiž netopýra za špičky, a pak nemám v nártu dostatečnou sílu.
24. srpna jsem v Klenbě počtvrté. Počasí je ideální, forma taky, prsty odpočaté po třídenním klidu a Klenba je mokrá jako nikdy! - Prý noční krupobití. Cítím se zoufale. - "Nikdy víc sem nepřijedu." - Pronáším vážně. Ale přejde mě to. - "Nedá se nic dělat, jdeme dělat." - Vysuším Stropus, zkusím bouldr - dvakrát přitom letím hlavou dolů z vlhkého spoďáku - jedu na zem a čekám na večer. Dusno je k zalknutí, ale strop schne. Jen v La H. zůstávají lišty zelené jako mech. Zarvu na max. Špička drží. Jdu do spoďáku - zabírá, skočím nahoru a v dlani cítím dobrý chyt! Mám to!! To je pocit... Podařilo se mi ho prvnímu zdolat po vylomení chytu. Název bych navrhoval doplnit na výstižnější BRUTUS H. STROPUS anebo jednoduše BRUTUS STROPUS, pokud mohu.

Sponzoři: TRIOP, TJ TŽ KOVOSPORT Třinec, Singing Rock