Cho Oyu na lyžích
(Jamesák 2001/5)

Text a foto: Robin Baum

Venku je červencový pařák, válím se doma se spáleninami ze včerejšího slunění a ve svědomí mě neustále tíží dluh k Vladovi. Kdysi mě po e-mailu požádal o článek do Jamesáku. Tehdy jsem mu nic závazného neslíbil, pak jsme se potkali na žilinském festivalu o horách. Promítal tam perfektní diáky z Madagaskaru a na večerní párty, kde jsme se poznali osobně jsem mu slíbil, že určitě něco napíšu. Nevím, z kterého konce do toho mám vstoupit, ale jelikož píšu pro slovenský časopis, kde se o skialpinismu hodně píše, slušelo by se napsat příběh, jak vlastně k tomu všemu došlo, protože to se Slovenskem dost souvisí.

Na počátku devadesátých let, zhruba po deseti letech lezení jsem naprosto propadnul skialpinismu. Jezdili jsme hlavně do Vysokých Tater. Materiál už se dal sehnat, ale co mi chybělo, byla dobrá rada jak na to. V Čechách je tento sport Popelkou a tak jsem čerpal hlavně z článků v Krásách Slovenska (mám je schované do dneška). Jednoho léta jsem si koupil knížku od Fera Keleho Gasherbrum I, kde je na jedné fotce Robo Gálfy při výstupu na stejnojmenný vrchol s lyžemi na báglu. Lehl jsem si na louku pod Slavkovský štít a celou ji přečetl. Hodně mě to oslovilo a od této chvíle jsem v podvědomí nosil myšlenku, že jednou něco takového určitě uskutečním – v alpském stylu na osmičku s lyžema na zádech.

Dalších pár let jsem se potloukal především po Alpách.Vánoce 1996 jsme trávili na Brnčálce. Na Silvestra jsme k ránu stáli s Vladimírem Smržem u baru a u panáka rumu se zrodila malá karlovarská expedice. Příprava takové expedice byla pro nás velkou neznámou, hodně jsme tápali, ale nějaká neznámá síla nás neustále přenášela přes všechny nesnáze. Nakonec všechno dobře dopadlo a 8.10.1998 jsme s Vladimírem stanuli na 7202 m vysokém Tarke Kangu. Tři dny lezení v alpském stylu a na lyžích dolů. Nyní jsem už měl jasno co mi sedí. Lezení alpským stylem mi hodně připomínalo scénku z filmu Magická hlubina, kdy se potápěč ve strašné hloubce odpoutá od lana a dál pokračuje do temnoty hlubiny s delfínem. Člověk se vznáší nad okolním světem, nesmí udělat žádnou chybičku, musí se plně spolehnout na kamaráda a hlavně strašně dřít.

Po návratu domů, jsme další expedici na osmitisícovku brali jako úplnou samozřejmost. Mysleli jsme si na Shisha Pangmu – alpsky. Nakonec nás osud zahnal na desetičlenou expedici pod Cho Oyu. Po prvním výstupu do prvního tábora se můj sen rozplynul jako pára nad hrncem. Lézt vedle fixů po vyšlapaný cestě a tvářit se, že lezu "alpsky" by byla naprostá ptákovina, tak jsme do toho "řezali"´ expedičně. Pěkně nahoru a dolů, kreslit grafy, kdo kdy kam poleze atd. Nějak mi to tento rok v Himalájích nesedlo. Na šestisícovou výšku si nějak nemůžu zvyknout. Vůbec tento rok byl pro mne dost smolný. Dva měsíce před expedicí mi náš expediční doktor Libor Chrastil vyříznul bradavici na chodidle, místo abych běhal a trénoval jsem pajdal a dával se dokupy. S penězi to také nebylo podle mých představ.

Zdá se, že se začíná blýskat na lepší časy. V prvním campu spím již celkem v pohodě a tak se chystáme na první pokusy s lyžema. Při stoupání do druhého tábora nás prudký vítr srážel na kolena a my se pod sérakem otočili a slyžovali do jedničky (dnes vím, že to pro mne byla osudová chyba, tak zle zase nebylo). Po nás nastoupil Vašek Pátek s Hankou Weingartlovou a 2.10. to dotáhnul na vrchol. Hanka se musela v osmitisících otočit a pro začínající omrzliny sestoupit.

Chystáme se v base campu na náš druhý pokus. Nad tibetskou plošinou zavládlo počasí pro summit day. Vystoupíme po známé trase do C1, kde přespíme, pak celkem v pohodě vystoupíme do C2 7200 m. Než ke mně vystoupí Vladimír připravím ve stanu nějaký dlabanec. Chystáme se na noc. Venku je překrásně, tlaková výše jak ,,prase´´. Večer ještě poklábosíme o internetu a spíme. Ráno čekáme na slunce, do C3 je to jenom 300 převýšení, tak nemusíme tolik spěchat. Okolo oběda cítím že na mě něco leze. Když se pozvracím a brní mě celé tělo, vím kolik uhodilo – výšková nemoc. Rozhoduji se pro rychlý sestup na lyžích. Lyžování je to celkem hezké, sníh tvrdý a ufoukaný, ale jaksi nejsem ve své kůži. Nakonec se propracuji do jedničky. Američani něco pochvalně zamručí o mém stylu, ale já melu z posledního. Dobelhám se do stanu, převléknu se a upaluji do "bejzu".

Vladimír se ve dvojce spojil s Honzou Kalouskem a vystoupili do trojky. V noci toho asi moc nenaspali a okolo sedmé ranní se vydali na vrchol. Pomalu překonali skalní prahy a ve čtyři hodiny spatřili za vrcholovou plání Everest. Vrchol tvoří obrovská sněhová pláň velikosti fotbalového hřiště. Po nezbytných fotkách Honza začal sestupovat do trojky, Vladimír nazul lyže, utáhnul boty a začal to, co byl náš velký sen. První český sjezd osmitisícovky na lyžích. Sníh je jak beton, musí být hodně opatrný. Vítr vyfoukal do sněhu velké rýhy a člověk když do toho vjel, dostával strašné kopance. Seskákal menší skalní prahy, velký Rock band objel velkým obloukem do C2. Odtud se nám ozval vysílačkou. Ráno počkal na Honzu až sejde do dvojky, zlikvidovali část tábora a Vladimír se vydal na druhou část sjezdu. Pozoroval jsem ho dalekohledem z BC. Měl toho plné zuby, ale s třiceti kily na zádech se není čemu divit. Navečer jsme je přivítali v BC a tímto jsme naší "čoojáckou" expedici ukončili.

Nebylo to úplně podle mého snu, tak snad někdy příště, ale určitě to stálo za to. Budu muset na Silvestra na Brnčálku a něco kloudného vymyslet.

P. S. V březnu jsem krátce potkal Roba Gálfyho ve Smokovci a říkal něco o tom, že to oslavíme. Stejně je v těch Tatrách hezky.

Účastníci:
Vladimír Smrž Karlovy Vary
Mudr. Libor Chrastil Karlovy Vary
Václav Pátek Zlín
Jan Kalousek New York (USA)
Hana Weingartl Winnipeg (CAN)
Dušan Pokorný Toronto (CAN)
Miroslav Pelc Vysoké Tatry
Pavel Machovec Praha
Nir Kumar Basnet (Nepál)
Josef Peterek Mariánské Lázně
Robin Baum Karlovy Vary

Organizace, které se podíleli na přípravě expedice:
HO TJ Slovan Karlovy Vary
Ski klub Karlovy Vary
Český horolezecký svaz – komise skialpinismu
Everest Adventure (P) Ltd. (Nepál)
FOCUS (Itálie)

Sponzoři:
Kastos s.r.o., Magistrát města Karlovy Vary, Triop, FMP s.r.o., Cargo Transport, Vodní Stavby Bohemia, a další.