Bez letnej prestávky
(Jamesák 1999/4)

Igor Koller

Cez leto si pretekári na umelých stenách zvyčajne vydýchli. Lenže tempo života sa neustále zvyšuje. Aj keď v domácich súťažiach a po Lipsku aj vo svetovom pohári na obtiažnosť bude do jesene prestávka, už naplno beží svetový pohár v boulderingu a kopa detských súťaží. Na SP v boulderingu vyrazia naši lezci až v auguste do Cortiny d'Ampezzo, takže potom viac aj o jeho prvých kolách. Hneď na začiatku pretekárskeho bloku sa ospravedlňujeme za chybu vo výsledkoch Slovenského pohára v Jacovciach, kde na 5. mieste skončil Tomáš Michalko, Rozlomity Košice, podporovaný firmou MEANDER. Tomášove body a ani jeho výkony sa však v slovenskom pohári nestratili... A teraz už poďme chronologicky z pretekov na preteky.

IMPULS 99, 2. závod ČP 1999 15. - 16. 5., Havířov-Suchá

Na atletických cestách, které připravili společně pořadatel Rosťa Tomanec (TRIOP/TJ TŽ Třinec) a Tomáš Bardas, se konečně zase utkaly silné české i slovenské reprezentace. Poprvé startoval uzdravený Cienciala (TRIOP/TJ TŽ), zato chyběla Bára Stránská (HUDY SPORT) a Slovenky. SPONZOŘI: TRIOP Zlín, hlavní sponzor. MODUS a HIMALAYA 8000, sponzoři Českého poháru. Dále ČHS, SAM HAWKINS, SINGING ROCK, KAMENY a další.
Od semifinále dominovala ženskému peletonu Simona Ulmonová (TRIOP), která jediná dala top kratší vytrvalostní cestu po malých chytech. Za ní dolezla Míša Drlíková (TRIOP), výborně rozlezená z Buouxu a na třetím místě zůstaly po semifinále Jitka Kuhn-Gaberová (SALTIC) s Lenkou Trnkovou (SPOLTRADE GROUP). Dlouhé a silovější finále se závěrem přes břichovitý převis pořadí znovu trochu přeházelo. Lenka Trnková skončila až šestá. Před ní se dostala Saša Holková (TRIOP/ELIASS), kterou o místo poškodili rozhodčí a na čtvrté místo klesla, ačkoli ji naopak rozhodčí pomohli - Míša Drlíková. Míši dlouhé silové finále už tolik nevyhovovalo. Třetí místo nakonec vybojovala Jitka Kuhn-Gaberová, která však v břichu lezla bezhlavě a doplatila na svoji chybu. Vysokou třídu opět potvrdila Věra Kotasová (ELIASS/ROCK PILLARS). Její technicky vyspělý styl ji dovolil odpočívat, takže o chyt přelezla Jitku. Jednoznačně nejlepší byla v Havířově Simona Ulmonová. Vyhrála s náskokem několika metrů a své soupeřky přímo deklasovala.
Dlouhé semifinále za 8a fantastickým způsobem a zdánlivě lehce vylezl a vyhrál Michal Cienciala. Metr před koncem spadl Pavel Kořan (ELIASS/TRIOP) a níže pak Marek Havlík (REEBOK) spolu s Petrem Šindelem (Ostrava). Nejlépe ze Slováků lezl Juraj Repčík (6. místo, SALTIC/PART) a Andrej Chrastina (8. místo, SOKOL Žilina). Další do finále nepostoupili. Marek Repčík (SALTIC/PART) skončil 12. a Tomáš Michalko (ROZLOMITY/MEANDER), který lezl výborně, ale udělal hrubou chybu při zapínání, 18. Těžké finále vedené nahoru dolů křížem-krážem přes celou stěnu úžasně sedlo Markovi Havlíkovi, jenž v něm jediný dokázal odpočívat, dostal se až do vrcholové stěny nad stropem a k překvapení publika s náskokem vyhrál. Michal Cienciala trochu znavený silným tlakem domácích fanoušků a bouřlivou atmosférou vyrobil několik chyb a síla mu stačila jen do poloviny stropu.
Z druhého místa byl hodně zklamaný. Na pokraji svých sil zalezl Juraj Repčík, který výrazně "utekl" ostatním, doskákal až na začátek stropu a odvezl si skvělé třetí místo. Zbytek se seřadil na konci "rockplastu". Čtvrtý Vašek Malina (Praha-Ruzyň), pátý Chrastina, šestý Šindel, sedmý Radek Souček (Brno) a teprve osmý Pavel Kořan, který se nešťastně smekl v polovině cesty.

Rosťa Tomanec

JUNIORI V ZLATÝCH MORAVCIACH, 22. 5.

Slovenský pohár juniorov pokračoval 22. 5. 1999 druhým kolom v Zlatých Moravciach. Podobne ako 1. kolo v Modre aj tieto preteky ukázali stále menší záujem oddielov o prácu s mládežou, keď sa v ôsmich kategóriách predstavilo spolu len 26 pretekárov, z toho 4 z Čiech a dvaja z Maďarska. Prakticky okrem Modry a Zlatých Moraviec sa mladým venujú iba rodičia-lezci a to je asi príliš úzka základňa pre ďalší rozvoj športového lezenia na Slovensku.
Výsledky:
do 9 rokov: 1. Bálint Kamvás (H), Zuzana Zbranková (ČR)
do 11 rokov: 1. Ján Augustín (Zlaté Moravce), Dorottya Ujváry (H)
do 13 rokov: 1. Ján Zbranek (ČR), Jana Suchánková (Senica)
do 15 rokov: 1. Július Bucheň (Zlaté Moravce)

Pavol Tomka

CIENCIALA JEDENÁCTÝ, HAVLÍK TŘINÁCTÝ! 2. závod Světového poháru 1999, Lipsko, 28. - 30. 5.

Silná česká výprava doplněná Andrejem Chrastinou ze Slovenska se sešla pod vedením trenéra Slávka Vomáčka v obrovské ocelovo skleněné hale na výstavišti v Lipsku. Stěna měla na výšku asi šestnáct metrů, ale nebyla tak rozložitá jako obvykle. Lídry výpravy byli Marek Havlík a Michal Cienciala. Sponzorem výpravy společnost HIMALAYA 8000, distributor výrobků NORTHCAPE.
V open nastoupil Zdeněk Resch, ale pokus se mu nezdařil. Čtvrtfinále zahájily ženy. Na lehké cestě si postup vybojovalo až třicet sedm závodnic, protože neuvěřitelných dvaadvacet děvčat skončilo v předposledním kroku - bouldru. Kromě Lenky Trnkové postoupily všechny Češky, tedy Bára Stránská, Simona Ulmonová, Věra Kotasová a Jitka Kuhn-Gaberová. Mužům připravil Stefan Fürst lepší cesty a oba naši lídři bezpečně dolezli na vrchol a jediní z našich postoupili dál. Kořan spadl znovu jeden chyt od postupu a Chrastina na druhé cestě podstatně níže.
Semifinále byly krásné dlouhé cesty v obou kategoriích. Věra Kotasová předvedla technicky i takticky bezvadný výkon, čímž se vyšplhala až na 16. místo! Ostatní dělaly chyby. Bára špatně zapínala, 29. Simona zbytečně tlačila nohy moc vysoko, až se smekla z chytu - 34. Jitka zase lezla moc zaťatá a síla ji prostě najednou vyprchala, obsadila stejné místo jako Simona. Na závodech se poprvé po dvou letech ukázala Američanka Katie Brown a v pohodě topovala stejně jako Francouzka Liv Sansoz a Belgičanka Muriel Sarkany.
Naši muži pokračovali v excelentních výkonech. Michal Cienciala jakoby zapomněl, že leze Světový pohár, vyklepával ruce tam, kde veličiny jako Francouz David Caude či Ukrajinec Petrenko padali a tam, kde Francois Petit skákal po chytu, Michal zapínal expresku. Bohužel, pak mu síla bleskově mizela a další chyt rovněž jen doskočil. Byl na osmém místě a postupoval do finále! Jenomže rozhodčí z nepochopitelných důvodů teč neuznali a poslali ho na 11. příčku - i tak super. Havlík lezl rovněž brilantně, síla mu došla o dva chyty níže, což mu zajistilo vynikající 13. místo, takové dosud na svěťáku neobsadil (9. byl na MS 95). Do finále postoupili z prvního místa Brenna, Hirayama a Petit Arnaud.
Finále bylo nejlepším zážitkem dosud, takové jsem ještě neviděl. Nádherná dlouhá cesta, akrobatické kroky přes krápník, ukázka techniky a tvořivosti lezců. Legrand na tom nebyl s formou nijak oslnivě, ale komínovým způsobem udělal no-hand mezi krápníkem a převislou hranou a vyhrál! Mistr odpočívání, Ukrajinec Krivošejcev no-hand sice nevymyslel, ale předvedl zase jiné finty, jako braní chytu malíčkovou stranou, a připsal si druhé místo. Třetí dolezl neunavitelný Yuji Hirayama, který neodpočíval vůbec. Čtvrtý pak Andreas Bindhammer, jenž odpočíval tak, že se vyvěsil za jednu ruku s nohama ve vzduchu. Pátý byl Francois Petit, šestý Arnaud Petit, sedmý Christian Bindhammer, osmý Cristian Brenna a devátý Simon Wandeler.
V ženách neúnavný robot Liv Sansoz přelezla obratnou Slovinku Martinu Cufar doslova o vlásek a vyhrála. Cufar udělala ve stropu šňůru o krápník a chyt ve stropu a tak odpočinula. Třetí dobojovala Sarkany. Čtvrtá Elena Choumilova, pátá letošní objev Isabelle Bihr z Francie, šestá vynikající španělská skálolezkyně (jediná vylezla 8c) Josune Bereciartu, sedmá nakonec Katie Brown, která chudinka začala z krápníku lézt na opačnou stranu po zbytku mužského semifinále a osmá sympatická Korejka Mi-Sun Go. Třináctá skončila Polka Marcisz.

Rosťa Tomanec

KRAKOW, 5. - 6. 6. 1999

Na medzinárodnej súťaži sa stretlo 17 žien a 45 mužov zo štyroch štátov - Poľska, Ruska, Ukrajiny a Slovenska. Slovensko sme zastupovali len traja: Martin Eckert (TRIOP Slovakia), Zuzana a Katarína Čintalová, všetci z ŠKMK Modra. Sobotňajšie semifinále žien a kvalifikácia + semifinále mužov sa odohrávalo na dvoch stenách. Kvalifikácia mužov sa konala v prerobenej starej kotolni, z ktorej vyrástlo obrovské lezecké centrum Reni Sport. Muži liezli na dvoch cestách. Obidve viedli cez dve previsnuté bruchá. Martinovi sa ušla cesta B. Najlepšie si počínali Ukrajinci. Akoby aj nie, keď sa tu zišla celá ukrajinská špička. Štyria muži vyliezli až na vrchol a Martin sa zaradil hneď za nimi. Čiže z 23 lezcov na trati B bol piaty a celkovo ôsmy. Takže postúpil do semifinále. Semifinále žien sa odohrávalo v parku Jordana, kde akurát stavali tribúnu pre pápeža. Stena (najvyššia prenosná v Poľsku) vysoká 10,5 metrov s previsnutím 3,5 metrov nevyzerala na prvý pohľad veľmi ťažko. Medzi ženami nechýbala Iwona Gronkiewicz-Marcisz a Renata Piszcek. Ostatné mená mi nič nehovorili, a preto som ani nevedela, aké máme šance. To som zistila hneď po prvej semifinálovej trati. Rozradili sme sa vlastne už v polovičke cesty: Dlhý prešah v previsnutej šikmine prepustil len 9 finalistiek. My sme skončli na 11. a 12. mieste. Cestu vyliezla Iwona, Renata, jedna Ruska a dve Ukrajinky. Potom sme si zabehli do starého krakowského mestečka (mestiska), kde sme natrafili na húfy ľudí, čakajúcich už v predstihu na pápeža. Íri, Maďari... a všetci v krojoch. Poobede sa v parku Jordana konalo semifinále mužov. Liezli na tej istej ceste ako my, samozrejme zmenenej. Otrasne dlhé prešahy spôsobili, že sa Ekino do finále nedostal. Dvanásť kroková cesta, z toho do polovice musel Martin skákať, aby dočiahol na ďalší chyt. Skončil na celkovom 11. mieste spolu s ďalšími 3 pretekármi. Celú cestu sa podarilo vyliezť štyrom Ukrajincom a len jednému Poliakovi Tomaszovi Oleksymu. Ten si na poslednom chyte ešte spravil zhyb na jednej ruke, aby sa nepovedalo. Finále sa začínalo večer o šiestej ženami. Nazbieralo sa tu množstvo poľských divákov, ktorí vytvárali super atmosféru. Tlieskali všetkým, aj tým, ktorých nepoznali.
Finalistky si boli vyrovnanými súperkami. Keď nastupovala prvá  ukrajinská pretekárka Ostapenko, nikto netušil, že to je víťazka. Najbližšie k nej sa priblížila Renata Piszcek, keď netečovala chyt, čo sa podarilo spomínanej Ukrajinke. Iwona skončila narovnako s Nataliou Perlovou v chyte, z ktorého Renata Piszcek skákala.
Podobne ako u žien aj u mužov sa začalo finále predstavovaním finalistov pod svetlami reflektorov. I medzi mužmi dominovali Ukrajinci. Finálová cesta vyšla staviteľom na 100 %. Napätie v hľadisku sa stupňovalo s každým novým pretekárom. Jevgenij Krivoseičev a Serik Kazbekov, obidvaja z Ukrajiny, ako jediní prekonali všetkých finalistov, keď sa dostali do madla v štruktúre a čakal ich už len traverz po štruktúre do topového madliska. To sa podarilo len Serikovi Kazbekovi a jeho perfektný výkon zodvihol divákov zo sedadiel. Všetky tri cesty vyliezol na vrchol. Poliakom to nevyšlo, obidve prvé miesta a 10 000 korún vo vrecku si odniesli Ukrajinci.
V nedeľu sa mali konať preteky na rýchlosť. Ráno sme ešte ani oči neotvorili a Ukrajinci nám už lietali nad hlavami po rebríkoch. Tým vôbec neprekážalo, že pod nimi niekto spí. Keby bolo treba, aj by mu po hlave poskákali. Tak sme sa začali pripravovať na rýchlosť. Nekládli sme si žiadne veľké nádeje. Pri pohľade na Ukrajincov nám akosi sklapli uši. Keď všetci dolietali, odobrali sme sa do parku na rýchlostné preteky. Schválne sme prišli predčasne, aby sme si obsadili ešte miesto v tieni. Dali sme si tam karimatky a išli sme niekam opodiaľ. Po malej chvíľke sme len zbadali veľkú masu Ukrajincov, ako si hovkajú na našich karimatkách. Tak sme si ich vzali a odišli sme pod strom. Neviem, či mali Ukrajinky na Ekina zálusk, ale akonáhle sme rozložili karimatky, už tam bola Ukrajinka. Ľahla si rovno ku Ekinovi a tvárila sa, ako by sa nič nestalo. Oco iba poznamenal: "Ako Rusi v 68-om". Po obhliadke cesty sme si miesta na karimatkách chránili vlastnými telami. Pre ukrajinské kamarátky tam takto nezostalo miesta. Ekino stratil nápadníčku.
Po prvom kole sme skončili na super predposlednom a poslednom mieste (11. a 12.). Čakali sme už len na Martina a zakázali sme mu postúpiť do finále, lebo by sme sa už domov nedostali. Postúpil do semifinále a poslúchol nás a do finále sa nedostal. Akoby aj mohol, keď Ukrajincom by aj nohy mohli odrezať a aj tak by to vyzhybovali až hore. Ekino skončil na 11. mieste a mohli sme odísť. Teraz už vieme, ako to na dospeláckych - zahraničných súťažiach chodí a môžeme trénovať ďalej a viac.

Výsledky:
Ženy - obtiažnosť:
1. Alena Ostapenko, Ukrajina
2. Renata Piszcek, Poľsko
3. Iwona Gronkiewicz-Marcisz, Poľsko, Natalia Perlova, Ukrajina
11. Katarína Čintalová
12. Zuzana Čintalová

Muži - obtiažnosť:
1. Serik Kazbekov, Ukrajina
2. Evgeny Krivosheitsev, Ukrajina
3. Tomasz Oleksy, Poľsko
11. Martin Eckert

Zuzana Čintalová

CIENCIALA OPĚT V PATNÁCTCE, 3. závod Světového poháru, 9. - 11. 6., Besancon, Francie

Světový pohár v centru lezení, ve Francii, nepatřil bohužel k nejlepším. Mizerná stěna "asi jako v Ostravě", špatná organizace, na tom se shodli čeští účastníci. Cesty byly kratší a mimořádně těžké, špatné chyty, špatné stupy, "je vidět, že to stavěl bouldrista", sdělil na účet cest Michal Cienciala. Stavitelem byl skutečně jeden z nejznámějších bouldrérů Jacky Godofe. Pořadí se tudíž zase trochu promíchalo. Michal ukázal i tady stabilní formu, když mu nohy vypadly a spadl v dalším kroku na 15. místě. Marek Havlík dlouho váhal s nejistým krokem v dolní části a skončil 26. spolu s Dewildem s Francie, to je vidět konkurenci. Krivošejcev 22., Christian Bindhammer 21. Ovšem Legrand se v semifinále prý procházel, stejně tak Japonský lev Dai Koyamada. Nakonec se však smál Rus Ovčinnikov, který ve finále přelezl Francois Petita a třetího Davida Cauda. Až čtvrtý byl nakonec Legrand a sedmý Koyamada. Pátý po letech Dani Andrada ze Španělska, šestý elegantní černoch - Švýcar Simon Wandeler a osmý Francouz Damien Jandenand. Skvěle zalezl také Polák Tomáš Oleksy, jinak nejlepší rychlolezec světa, 11. místo. Kořan tentokrát spadl daleko od postupu a Resch znovu nepostoupil z openu.
V ženách konečně vyhrála malička útlá Katie Brown před stejně malou, ovšem ženštější Muriel Sarkany a Ruskou Elenou Choumilovou, které to po sérii čtvrtých míst konečně vyšlo na bronz. 4. místo Mi-Sun Go, 5. Josune Bereciartu, 6. Isabelle Bihr, 7. Iwona Marcisz - po roce opět finále, super! - a teprve osmé Liv Sansoz.
Z našich holek měla tentokrát nejvíce síly Simona Ulmonová. Zapomněla však na chyt za hranou, což ji zbytečně zastavilo na 25. místě. Jitka Kuhn-Gaberová byla 29. a Bára Stránská 32. Škoda, že Součkovi se zkazilo auto ještě v Německu a oba s Věrou Kotasovou do dějiště nedorazili. Další dva pasažéři Michal a Pólo Kořan dorazili stopem včas, za což patří dík zejména neznámému Čecho-francouzovi, který je o půlnoci bezpečně přivezl až na místo, které by sami v noci těžko hledali.

Rosťa Tomanec

DEŇ SILNÝCH PAVÚKOV V TURSKEJ DOLINE, 1.  SPIDER CUP 99, 26. 6. 

Po dvojtýždňovej perióde usmokleného počasia sa nebesá rozhodli, že by bolo dobré oprášiť starú tradíciu boulderingových pretekov na prírodnej skale a zoslali do Turskej doliny pár dní plážového počasia. No skutočne o päť minút dvanásť. Veď tri dni pred pretekom boli ešte skoro všetky liepaky mokré a hlavy usporiadateľov Mira Dvoršťáka a Petra Oleša napoly šedivé. Nakoniec pomohli presvedčovacie pomôcky v podobe vysušovacej handry a drôteného kartáča. Ale poďme po poriadku.
Už rok sme v hlavách nosili nápad obnoviť alebo nadviazať na kalamársku tradíciu. Vyliezli sme pätnásť bouldrov, ktoré sme pred prstami ostatných lezcov strážili ako oko v hlave. Zhruba mesiac pre dňom „D“ sa začal kolotoč príprav pomaly roztáčať. Vytlačili sme propozície pre sponzorov, osobné pozvánky, tabuľky pre pretekárov, zabezpečili miesto zrazu a s malou dušičkou sme sa vybrali hladať priaznivcov lezenia.
A čuduj sa svete ohlas bol fantastický. Každý pomohol, ako vedel a keď nám Milan Strýček z firmy MEDEIA SLOVAKIA s. r. o. daroval horský bicykel, skoro som padol na zadok. Skrátka starí jamesáci nás zase raz podržali nad vodou a patrí im vďaka. V sobotu 26. 6. 1999, keď už bolo všetko pripravené, dokonca aj plechové počasie, neostávalo nič iné, len čakať na lezcov. Lotéria Bingo je slabý odvar. Prídu, neprídu? Nesklamali. Prví dorazili okolo deviatej hodiny a o pol jedenástej sa zaprezentoval posledný - štyridsiaty. Tridsaťštyri mužov a šesť žien. Usporiadatelia Slovenského pohára nám môžu len ticho závidieť. Niečo na tom lezení v prírode asi bude a možno aspoň inšpirácia pre ďalších. Veď okrem 40 pretekárov sa na bouldering prišlo pozrieť ešte ďalších zhruba 50 prívržencov horolezectva z celého okolia. Od radosti nad hojným počtom pretekárov sme nevyberali ani štartovné.

Muži :
1. Peter Topercer
2. Rasťo Šulík
3. Peter Kmoško
4. Andrej Chrastina
5. Rišo Nyéki
6. Dušan Beránek
7. Juraj Repčík
8. Tomáš Michalko

Ženy :
1. Libuša Husárová
2. Petra Tomanová
3. Etelka Vranková
4. Jana Ozimá
5. Katka Čápová

Na záver by som rád poďakoval priaznivcom lezenia, ako sú MEDEIA SLOVAKIA s.r.o. , KBM , DATATHERM, TRIOP - Miro Piala, ALPHA ŠPORT, PAMA ŠPORT, Jimi D šport, VUNO, GALLO, ktorí nám pomohli pripraviť túto skvelú akciu, a pri ktorej si, dúfam, každý prišiel na svoje.

Peter Oleš

RAVENNA, 25. - 27. 6. 1999

Preteky detí a mládeže boli v Ravenne v tradičnom termíne koncom júna. Zišlo sa tu takmer 100 mladých pretekárov z Talianska, Rakúska, Maďarska, Ruska, Slovinska, Poľska, Čiech a Slovenska. Súťažilo sa tri dni v boulderingu, na obtiažnosť a na rýchlosť, v troch vekových kategóriách, pravdaže osobitne chlapci a dievčatá, A - do 14 rokov, B - do 12 rokov a C - do 10 rokov. Aj keď sme nedosiahli také úspechy ako minulé roky, naša malá štvorčlenná výprava neobstála ani tentoraz zle.
V boulderingu obsadil talentovaný Ervin Velič, HK ŽP ŠPORT Podbrezová, v kat. B piate miesto, keď sa nikomu nepodarilo dosiahnuť vrchol.
Druhý deň najlepšie z našich v lezení na obtiažnosť zabojovala Janka Suchánková, HK Senica, keď v kat. B obsadila výborné 3. miesto. Ervin Velič vyliezol prvú cestu až hore, ale v druhej, ťažšej aj pre zranené prsty skončil až trinásty.
Najväčšiu radosť sme mali tretí deň pri pretekoch na rýchlosť. Smolu mal Ervin Velič, keď sa mu ani na jednej ceste nerozsvietilo kontrolné svetlo a nepostúpil do semifinále. Výborne však zabojovali Michal Gavač zo Starej Turej a Tomáš Greksák z Bratislavy v kat. A. Spolu sa stretli v semifinále. Michalovi ostalo 3. miesto a Tomáš vo finále len tesne prehral s Nejcom Česenom zo Slovinska.
V celkovom hodnotení sa všetci naši pretekári umiestnili v prvej desiatke: 6. Tomáš Greksák, 7. Michal Gavač, 8. Janka Suchánková a 9. Ervin Velič, ktorý po minuloročnom víťazstve postúpil do vyššej vekovej kategórie, kde je silná konkurencia a kde patrí medzi najmladších.
Z ostatných tímov vynikali najmä mladí z Poľska, Čiech a Slovinska, kde vidieť výsledky cieľavedomej a permanentnej práce s mládežou. Škoda, že na Slovensku je to len záležitosťou rodičov, ich finančného i časového vkladu do prípravy a motivácie svojich detí.

Tamara Greksáková a Marcela Veličová