Pavel Kořan dává C'est la vie
(Jamesák 2001/4)

Text: Stanislav Novák, Foto: Jan Mynář

Jednou z událostí, které v poslední době rozvířily vcelku poklidnou hladinu na našem lezeckém rybníčku je Polův fenomenální přelez cesty C'est la vie. Cesta se nachází na Alternativní stěné (vesnice Plavecké Podhradie). Z Brna to máme asi 150 km, což odpovídá zhruba 1 h. 30 min. jízdy. V uvedeném čase je samozřejmě zahrnuta i konzumace müsli tyčinky a kafe na benzínce. Cesta neobsahuje ani jeden umělý chyt a vytvořil ji místní borec Maroš Škvarka s Jurajom Poděbradským, který ji také pojmenoval. Po přelezu Polo stanovil obtížnost na 8c+. Netrvalo dlouho a komentáře na toto téma se začaly rodit jako houby po dešti. Osobně si myslím, že až někdo cestu zopakuje, má právo vyslovit názor, na který bude brán zřetel. Do té doby jsou to jenom řeči.

Hlavní stěna na Alternativce má asi 25 m a je mírné převislá. Zde je soustředěna drtivá většina cesta. Myslím, že nejsem daleko od pravdy, když řeknu, že počet cest v brzké době začne citelně převyšovat "kapacitu skály". Už nyní je zde patrný tzv. Višňovský syndrom. Jen názvy cest jsou mnohem originálnější. Tím ovšem neshazuji kvalitu místního lezení. Docela na pohodu si zde zalezete hlavně cesty v obtížnosti 7a až 8b. Terén pod skálou je upravený a je vidět, že se místní chlapci nebojí ani krumpáče, motyky a pilky (obavy mají možná jenom z Pilky).

Samotná cesta C'est la vie se nachází asi 100 m nad touto stěnou v docela velké jeskyni. Cestička vyšlapaná kolem skály vás k ní bez problémů dovede. Uvnitř jeskyně jsou asi dva projekty a také cíl Polova snažení - C'est la vie. Jak jednou stanete pod cestou, nevyhnutelně se dostaví myšlenka "Super linie!!". Kdybych řekl, že cesta je hodně převislá, byla by to lež. Označení "strop" je už blíže.

Ale ani typicky lezecké "hodně do kopce", línii přesně nevystihuje, protože místy se leze "z kopce". Poslední dvě věty jsou trochu nadnesené. Nejpřesnější asi bude uvést, že cesta má zhruba 14 m a v jakémkoliv okamžiku se lezec pohybuje v rozmezí 3 – 5 m nad zemí. Charakter cesty je spíše technický. Po většinou se leze po docela malých chytech - lištičky, stisky, díry (od všeho něco). Obtížnost není pouze v udržení chytů, ale také v důkladném vymyšlení jednotlivých kroků, v jejich spojení a precizním provedení. Kdo by se těšil na vytrvalostní orgie a na "rudlování po chytech", ten se těší zbytečně. Následuje pár otázek přímo na Pola.

Jak dlouho jsi cestu zkoušel?
Celkem jsem v projektu strávil deset dní, z toho tři dny v minulém století.

Po svém přelezu jsi cestu klasifikoval 8c+. Téměř okamžitě se vyrojila spousta spekulací na toto téma. Co tě vedlo k této klasifikaci?
Zdálo se mi to těžší než 8c.

Máš v plánu nějaké další přelezy na skalách, nebo se budeš spíše věnovat přípravě na závody?
Rád bych si vyzkoušel i další linie, ale čas běží a tak budu radši drtit vytrvalost na závody.

Další obdivuhodný výkon je na světě. Všem ostatním byla hozena rukavice a záleží pouze na nich, aby předvedli co umí. Nikdo nezná budoucnost. No, někdo možná jo, nebo si alespoň myslí, že jo. Každopádně my nechceme myslet, my chceme vědět. Všichni jsme pány svých činů. Něco jako osud neexistuje, zvláště ne v lezení a proto se rád nechám překvapit dalším vývojem příběhu, který jsem pracovně nazval “Situace kolem C'est la vie”.

sponzoři: Triop, Van Gansewinkel; Eliass sport, Beal, Petzl, PILKA-Kameny, Novak Computers