Adam Ondra úspěšně zvládl večerní finále ve francouzském Briançonu a ze Světového poháru si odváží zlatou medaili. První místo v lezení na obtížnost si držel průběžně od kvalifikace a dokázal ho obhájit i přes semifinálové nejasnosti ohledně stoupnutí na nýt.

foto: Petr Chodura

Do sobotního finále postoupilo celkem osm lezců (z celkového počtu 27) a nutno podotknout, že se francouzští organizátoři postarali o perfektní atmosféru a jedinečnou podívanou. Ondra, který do semifinále postupoval z prvního místa, v páteční kvalifikaci jako jediný topoval obě cesty. „Musím říct, že v kvalifikaci jsem byl po dlouhé době na závodech poměrně nervózní a možná až moc jsem si některé kroky kontroloval,“ vzpomíná Ondra, který jako jediný topoval první cestu a druhou dolezl do topu společně s Rakušanem Schubertem.
 
V semifinále, které probíhalo ještě ten samý den ve světle reflektorů, si už brněnský rodák daleko více věřil. „Semifinále nebyla vůbec příjemná cesta. Byla s několika otazníky, kdy vůbec nebylo jasné, jak danou sekci lézt, kam dát ruce, kam dát nohy. I tak jsem si daleko více věřil a daleko víc jsem si toho lezení mohl užívat,“ popisuje cestu Ondra.
 
Ondra nakonec dolezl do stejné pozice jako Rakušan Schubert, počáteční radost však vystřídalo obvinění za stoupnutí na nýt ze stran rozhodčích. „Byl jsem opět nařčen z toho, stejně jako na olympijské kvalifikaci v Japonsku, že jsem údajně šlápl na nýt. Naštěstí byl náš protest přijat a potvrdilo se, že jsem na nýtu opravdu nestál,“ komentuje semifinálové drama Ondra, který i přes stejný výsledek s Rakušanem Schubertem postupoval do finále z prvního místa, protože rozhodl lepší výsledek z kvalifikace.
 
Finálovou cestu si Ondra už naplno užíval a jeho výborná fyzická forma se s každým krokem jen potvrzovala. „Finále se mi lezlo úžasně. Cesta byla spíše vytrvalostní, nebylo tam tolik nejistých kroků a sekvencí, které byli těžké k přečtení a gradovala opravdu těžkým vytrvalostním závěrem, který byl spíš o té fyzické připravenosti, která si myslím v posledních týdnech byla dobrá,“ okomentoval svou formu Ondra.
 
Finálový úsek byl už dost náročný, avšak na potlesk 5000 diváků bude Ondra vzpomínat ještě dlouho. „Poslední metry byly opravdu dramatické, tam už jsem se dostával do velké únavy. Poslední kroky jsem už už padal, ale naštěstí jsem dokázal podržet i tento pouhý chyt a zacvaknout lano do finálové expresky. To byl opravdu krásný zážitek, kdy mi tleskalo 5000 diváků, přesně tolik, kolik bylo vpuštěno do areálu. Myslím, že na tohle vítězství ještě dlouho nezapomenu,“ raduje se hned po závodu Ondra.

tlačová správa

foto: Petr Chodura