Leckteré velké plány sice letos vzaly kvůli covidu za své, ale ten náš vyšel! Díky příznivé mezinárodně-politické situaci a v neposlední řadě díky skvělému zázemí ve zvolené lokalitě jsme mohly jako pořádající plně oplatit Slovenkám loňský pobyt na Dreveníku. Přesto by se mohly domorodé lezkyně trochu zastydět, protože se jich sjelo jen deset a od sousedů dvojnásobný počet. Na Slovensko míří i pomyslná cena za absolutně nejlepší lezecký výkon, ale cena za celoživotní vytrvalost patří Češkám. Mohly jsme se pochlubit hned několika aktivními lezkyněmi, které to pořád dávají na prvním navzdory kalendářnímu věku.

Pred múrikom: Julka Mádziková, Janka Korimová, Darinka Zemková, Ala Drahoňovská, Jitka Obročníková, Rebeka Gabčiková, Monika Kavčiaková, Paťka Cagáňová, Miška Libantová, Radka Jáňová, Anna Čaplická, Danka Obuchová, Hanka Krupová, Oliverko Krupa.
Na múriku sedia: Zuzka Nosková, Ivka Svrčeková, Marta Hašková, Monika Majaková.
Za múrikom: Ika Jakubcová, Nina Lacová, Zdenka Ballová, Naďka Kráľová, Ľubica Kečková, prevádzkovateľ chaty, Marie Dichtlová, Blanka Koropecká, Lenka Jarnotová, Jana Končáková, Jana Šteyerová/

Lezlo se díky krásnému počasí na plné pecky od čtvrtka až do neděle, cesty všech obtížností. Tu nejtěžší –klasifikace 8 (UIAA) na OS (cestu „Ani škrt“) – si na konto připsala 19-ti letá Rebeka Gabčíková ze Slovenska. Nadějnou lezkyni začal trénovat  Jano Svrček, známý to tatranský práskač, takže může mít ze svojí svěřenkyně opravdu radost. U našich holek bodovala spíše léty prověřená zkušenost, tahat cesty obtížnosti 5/ 5+ ve věku 65+ či rovnou na prahu sedmdesátky taky zrovna každá nedovede. A jak známo, Rábl úplně friendly klasifikaci a hustotu jištění nemá. Statisticky nejmladší (lezoucí) účastnici bylo 14 let, nejstarší  oslaví zanedlouho osmdesátku. Úplně nejmladšímu účastníkovi akce bylo 14 měsíců, ale ten nelezl, protože už chodil!

 I když samozřejmě lezení  je hlavním motivem účasti na podobných„babských srazech“, jejichž  výhodou je organizační zajštění, možnost si zalézt s kýmkoli  z účastníků dle domluvy přímo na místě a navázání nových kontaktů, nikdy nezůstává jen u něj. Je možná pro někoho až s podivem, jak takové nemalé seskupení  ženských tvorů  v širokém věkovém rozmezí  dokáže vykouzlit po čtyři dny inspirující atmosféru plnou pohody, s respektem jedné generace ke druhé. Co druhé, třetí, možná i čtvrté!

Velké díky patří:
- ČHS a JAMESu za podporu akce
- Jirkovi Vogelovi za úvodní přednášku spojenou s kulinářským překvapením v podobě krabice plné místní speciality, zpracování miniprůvodců s doporučenými  a oblíbenými cestami, jakož i zhoštění se role živého průvodce při obhlídce lezeckých možností v terénu. A v neposlední řadě za vnitřní utrpení, které možná prožíval při pohledu na dění ve skalách z pozice šéfa metodické komise ČHS 
- všem účastnicím, účastníkům, dětem a psům za vytvoření skvělé atmosféry, zejména hudebnímu triu Lence, Janče a Zuzaně
- za pomoc s organizací Magdě, Ále a Marii a obzvláště Aničce Čaplické za péči o slovenský team
- skvělému zázemí na chatě Rabštejn, jehož provozovatelé umějí splnit snad každé přání a s ničím nemají problém. Ubytování a jídlo tam nemá chybu, ale sladká tečka po závěrečné večeři v podobě dvou dortů vlastní výroby, to byl vpravdě vrchol!

text: Alena Čepelková. foto: Ivka Svrčeková, Ľubica Kečková, Zdenka Ballová