Snad každý trekař zatouží navštívit Nepál a aspoň jednou tam vyrazí. Kdo by nechtěl na vlastní oči vidět nejvyšší vrcholy světa, setkat se s legendárními nosiči šerpy, pozorovat karavany jaků vláčející těžké náklady přes vysokohorská sedla.
Naše partička, která se dala dohromady v cestovce Rajbas zvolila za svůj cíl jeden z nejobtížnějších treků ve východním Nepálu - netradiční trasu do základního tábora pod Makalu 8463 m, následně přechod tří sedel - East Col 6188 m, West Col 6135 m, Amphu Laptsa 5885 m. Trasa pod Makalu vede přes jednu z nejizolovanějších oblastí Nepálu, přes sedla ve výškách i nad 6000 m. Naše výbava je slušná: 400 m fixních lan, přetlakový pytel ledovcové šrouby a satelitní telefon. Náš 23 denní pochod začíná v Tumlingtar(450 m). Sem jsme přiletěli za 45 min z Káthmándú letadýlkem. Čeká nás 8 vyzkoušených a silných nosičů. V jednom z obchůdků kupujeme nejdůležitější zbytečnost - kytaru nepálské značky a náhradní sadu strun.
První den pochodu do vesnice Chichile 1840 m byl pro mne asi tím nejtěžším. Stoupáme vesnicemi a rýžovými políčky. Teplota přes 30°C, nedostatek vody, převýšení 900 m. Večírek s kytarou vysoko nad údolím nás sbližuje s našimi nosiči. Poznáváme i nepálské písně a tance. Ráno fotografujeme Chamlang 7319 m, Makalu a Jaljale Himal. V dalších dnech postupujeme po stezkách přes zemědělské vesničky, sestupujeme džunglí, po visutém mostě přes řeku Arun Kosi v 650 m. Do sedla Shipton La 4216 m vystoupáme sedmý den a opět klesáme k břehu řeky Barun. S nadmořskou výškou se krajina mění a přechází z tropického pásma až po alpinské vegetační. Dole bují pralesy s nenasytnými pijavicemi, nahoře přežívají odolné rododendrony. Obyvatelé jsou milí a přátelští, spáváme ve zbudovaných tábořištích. Všude nám rádi dělají dal bat, vaří brambory, nudlové polévky, pivo a coca-cola jsou k mání i v těchto oblastech. Oblast řeky Barun je mnohem deštivější než jiné části Nepálu. Přeháňky při přechodu Shimpton – La nás tedy nepřekvapí. V pralese, kde dominují obří rododendrony, je působivá a tajemná atmosféra. Za deště docházíme k letos nově zbudované chatě Yangri Kharka. Zde se loučíme s jedním z našich nosičů, který onemocněl.
S dalším stoupáním do Makalu BC srážky slábnou. Mezi mraky se občas objevují vrcholy Peak 6 (6524 m), Peak 7 (6758 m), Chamlang (7321 m). V tábořišti Sherson nás přesto ráno vítá slabá souvislá vrstva sněhu. Při aklimatizačním výstupu obdivujeme stěnu Makalu. V BC pod Makalu je jen obsluha a naše expedice. Večer se rozjíždí další z večírků – takové párty tu prý zažili poprvé. Edgar s Laňkem hrají na kytaru, Nepálci vytahují harmoniku, nosiči předvádějí své taneční umění. Jsme ve skvělé náladě, protože v následujících dnech má být skvělé počasí. Třináctý den pochodu stoupáme po ledovcové moréně do French campu. Zde nastává problém. Čtyři nosiči nechtějí jít dále. Vracím se zpět, abych zjistil, co se děje. Včera večer jsme byli nejlepší kamarádi a teď tohle. Vysvětlení je prosté. Večer to nosiči přehnali s alkoholem a teď už nemůžou. Zítra však vše napraví a můžeme pokračovat dle původního plánu až do tábořiště High Camp. A tak se stalo.
Další den, za krásného slunečného počasí, dosahujeme High Camp (5700 m). Leží pod ledovcovým splazem, ze kterého vytéká pramen čisté vody. Patnáctý den patří k nejdelším, nejnáročnějším a hlavně nejhezčím z celé akce. Vstáváme ve 4 hodiny a vycházíme v 6 h za světla. Stoupáme po ledovci do sedla. Naše GPS ukazuje 6190 m, jsme v nejvyšším bodě naší výpravy. Nosiči jsou ve svém živlu a nestačíme jim. Do sedla stoupají jako kamzíci, přestože je zakončeno asi 50 m dvojkovým lezením. Na druhou stranu slaňujeme 60 m po fixním laně. Na oslavu zahrajeme pár songů a pokračujeme po ledovci do sedla West Col 6150 m. Nebe je stále modré, ledovec lemují šesti a sedmitisícové vrcholy. Co více si přát - snad jen více kyslíku. V 6000 m je pohyb a dýchání opravdu náročné. Blízký a poměrně snadný vrchol Baruntse nás láká k výstupu. Nemáme ale povolení a ani dostatek času. Tak si jej ukládáme do paměti jako za jeden z dalších nepálských cílů. Z West Col opět slaňujeme a čeká nás už jen sestup do Baruntce BC postaveného u jezera. Máme čas a tak se kocháme skvělými výhledy. Noc v Baruntse BC je nejhorší pro Zdenála, má problémy s průduškami a tak bude pokračovat do Lukly jinou cestou než my - dolinou Hunku přes sedlo Mera La. My ostatní si užijeme dva lehké odpočinkové dny u jezer Panch Pokhari a potom nás čeká asi nejtěžší ze tří sedel Amphu Lampcha. Informace o náročnosti výstupu jsou protikladné. Náš nepálský průvodce Noan míní, že není těžší než cesta do West Col a ten nijak těžký nebyl. Poslední den před výstupem do sedla stavíme stany pod ledovcovými splazy v 5540 m. Noam s několika nosiči natahují fixní lana. Vstáváme za tmy a vycházíme do sedla jako první s jasným cílem zdolat obávané Amphu Lampcha. V těsném závěsu jdou za námi členové francouzské skupiny. Nemá cenu s nimi soutěžit, klienti jdou nalehko a na nosiče nemáme. Ledovcové splazy zdoláváme s rozvahou jako poslední, nic se nemá uspěchat. Sluníčko začíná příjemně hřát a osvětluje okolní stěny. Působí ale i na několikametrové rampouchy visící nad našimi hlavami při překonávání prvního čtyřmetrového ledovcového stupně. Noam nás také důkladně popohání. Při následujícím výstupu již žádné nebezpečí nehrozí. V pohodě dosahujeme sedla Amhlu Lapcha 5885 m. Vytahujeme kytaru, znějí oblíbené písně. Kdo si může jen tak zazpívat skoro v 6000 m, kochat se u toho pohledy na pět jezer a vrcholy Lhotse, Everest, Ama Dablam? Při cestě zpět opět oceňujeme schopnosti našich nosičů zvládnout náročný strmý terén s těžkými a rozměrnými zavazadly v koších, zavěšených na pásce přes čelo. Dole v bezpečí se díváme zpět a hledáme ve stěně naši sestupovou trasu. Stěna je prudká, téměř kolmá a zdá se neprostupná. Nechápeme, že jsme tudy před hodinou sestoupili.
Naším motorem nyní je představa všech dobrot, které si dáme v restaurací v nejbližší vesnici. Po šesti dnech si vychutnáváme pivo, steaky, čaje, momo,… v příjemném teple u kamen. Naše dobrodružství, které se chýlí ke konci, je třeba řádně oslavit. Letadloz Lukly nám odlétá za 4 dny. Rozdělujeme se. Edgar s Longym a nosiči jdou do Lukly nejkratší cestou. Já s Laňkem a Martinem přerezervováváme letenky a stíháme odbočku k Everest BC s výstupem na tradiční Kala Patar. Všichni se nakonec šťastně setkáváme v Everest Steak House v Káthmándú. U několika piv značky Everest plánujeme další důstojné akce.
